(Gina Rocca, 28.06.2006, povidky)
Řekl to.
Tři slova, která dosud nosil jen hluboko uvnitř. Tři slova, která při vyslovení všechno mění. Srdce na dlani a v očích nekonečné moře naděje. A tři slova ve vzduchu mezi nimi. On je nemohl vzít zpět a ona je nechtěla přijmout.
Tři slova, zbraň určená k hájení míru, se jako každá jiná zbraň změnila v nástroj ublížení. Srdce zadupané do země a slzy pálící v očích. On to nevěděl a ona mu to nedokázala říct.
Kdyby mlčel… Ale on musel promluvit.
Řekl to.
A nic už nemělo být jako dřív.