(Agnesita, 07.08.2006, povidky)
„Kačenka? Jo, to bývala moje nejlepší kámoška.“ Seděla na posteli Markéta s fotkou v ruce. V očích se jí zaleskla slza. Proč jen nastal ten obrat? Vzpomínala, jak ve škole před holkama dělaly, že mají každá úžasného kluka. Přitom ani pořádně nevěděly, co je to polibek. Vybavilo se jí, jak venčily jejího malého pejska a Kačka spadla do řeky, jak si udělaly „soukromou“ diskotéku a rozbily lampičku po babičce, jak si navzájem osušovaly slzy, když měly nějaké trápení. To bývaly časy. Markétka si povzdychla. Proč se tolik změnila? Ze zlosti roztrhala celou fotku. Seděly tam v objetí na jabloni a cenily zoubky do objektivu. Vzala zápalky a v kamenné misce nechala celou fotku uhořet. Vyvětrala, zachumlala se do peřin a usnula. Nevěděla, co přinese nový den. Nevěděla nic.
„Vylez už z té postele!“ křičela ráno matka. Z pod blonďaté hřívy vykoukly dvě modré oči, plné smutku. „Ještě chvilku, prosím…“ zaškemrala Markétka. „Já ti dám chvilku! Je skoro 12 hodin! A řeknu ti, s tou Kačenou tě nechci už nikdy, rozumíš – NIKDY, vidět! Doslechla jsem se, že spí se všema ochlastama z okolí…“ zajíkala se Markétina matka. „Neboj, na mě se vykašlala. Všichni jste se na mě vykašlali!“ rozkřičela se Markéta. Vlasy na hlavě se jí nebezpečně rozhodily a z očí sršela nenávist. Matka se zarazila. Nebyla zvyklá, aby po ní kdy její děti křičely. „To si nezvykej, holčičko,“ dostala ze sebe. Na víc se nezmohla. Odešla a prudce za sebou zavřela dveře. Markéta zděšená svým chováním začala brečet. Kromě kapesníků tu nebyl nikdo, kdo by jí slzičky osušil…
Seděla na břehu. Co jí bylo do toho, že hlásili, ať nikdo nechodí k řece, že se její hladina rychle zvedá. A stupně pohotovosti se měnily z minuty na minutu… Nebyl už nikdo, nikdo na světě, komu by mohla říct své trápení. „Ahoj, ahoj řeko, kamarádko moje!“ vyřkla poslední slova a vrhla se do rozbouřené vody…
Místo v poslední lavici vedle smutné dívky bylo prázdné. Místo vedle Kateřiny. „Markétka? Jo, to bývala moje kamarádka. Proč jen mě opustila? Proč?“ pohladila své zakulacené bříško. Skončila s minulostí, ale jednu střepinku z minulosti vymazat nikdy nechtěla. Svoji nejlepší kámošku. Ale vrátit ji už nemohla…