(Jack SKunker, 23.11.2006, povidky)
V pátek 17.11. jsem se rozhodl, že vyrazím za holkou, o které jsem si myslel, že s ní mám hodně společného a stálo by za to, vyrazit za ní do jejího rodného města, konkrétně Týniště nad Orlicí. Zde je můj příběh o tom, jak se mi zase jednou všechno posralo.
11:28- Dorážím na Florenc a následně stanici busu, který mě má odvézt na nějakých šest, sedm hodin z psychedelismu.
11:35- Zjišťuji, že mi někdo zasedl místo, a jelikož je autobus přecpaný lidmi, jako střeva feťáka se zácpou, nemám šanci sednout si a už vůbec ne hledat, které sedadlo je vlastně moje. Jsem donucen stát, vyjíždím.
12:10- Začíná mě všechno hrozně bolet, nejsem zvyklý na delší stání v autobuse mezi upocenými, hnusnými lidmi.
12:45- Jsme někde v Poděbradech, bolest začíná být příšerná, ve snaze si někde sednout se rozhlížím neustále po celém autobuse, jestli někde není volné místo, přičemž vypadám jak postižený debil.
13:15- Konečně se uvolňuje jedno sedadlo, okamžitě a nekompromisně si sedám a na dotazy spolusedícího reaguji vítězoslavně tím, že mám místenku.
13:20- Bolest se zmenšuje, cítím úlevu, jím rohlík a pozoruji upocené a nasrané lidi, co musí stát.
13:45- Dorážíme do Hradce Králové, kde jsem vyhozen nově příchozí paní a máme patnáctiminutovou přestávku...
14:10- Jsme v Týništi nad Orlicí!! V nastalém zmatku si vzpomínám, že mám bundu v přihrádce, řvu na neznámého chlapce, ať mi jí hodí, než ale stihnu vystoupit, zavírají se dveře a opouštíme město, přičemž si hlasitě ulevuji slovem DOPRDELE!!!
14:15- Píšu Míše sms, že se mi podařilo přejet stanici. Jsem zoufalý.
14:30- Všechno mě zase bolí, vystupuji v jakémsi Klášterci nad Orlicí, strašně bych si dal cígo.
14:33- Volám Míše, že jsem nějakých patnáct kilometrů od ní a nevím, co mám dělat. Ta mi oznamuje, že taky nemůže nic dělat, protože prý nemá peníze ani nikoho, kdo by jí za mnou hodil.
14:55- Bezcílně bloudím městem a přemýšlím, co se mi to zase kurva stalo.
15:03- Na své pouti liduprázdným, hnusným městem narážím na vlakové nádraží a zjišťuji, že vlak do Týniště jede v 15:36.
15:05 až 15:36- Volám Míše, že za chvíli jsem u ní, čekání si krátím močením a balením brka, které mám v úmyslu dát s Míšou.
15:40- Konečně přijíždí vlak, nastupuji, kupuji si lístek a jedu. Užívám si pohodlí a tepla a těším se, až jí konečně uvidím a obejmu ji.
15:55- Přijíždím do Týniště a zjišťuji, že Míša nikde není a má vyplý telefon!!!
16:00 až 16:45- Bloudím městem, kupuji si lehká elemka, jsem neskutečně nasraný a volám soul_dracovi, který mi oznamuje, že by jí za tohle zabil. Jsem stejného názoru, už je tma.obrazek
16:50- Míša mě prozvání. Volám jí nazpátek, přičemž se dozvídám, že měla vybitý telefon a koukala se na televizi. Říká, že je jí líto, že to nevyšlo, prý už musí stejně domů. Řvu, že se asi posrala a jestli ví, kolik mě tenhle výlet stál psychického a fyzického vypětí a peněz. Oznamuji jí, že má podivuhodné město a že už mě tam nikdy neuvidí.
16:55- Sháním se po někom, s kým bych mohl dát brko, ale nikdo takový není. Chce se mi zabíjet.
17:00- Jsem u nádraží a slyším hlášení, že právě dorazil vlak směr Praha, Hlavní Nádraží!!! Okamžitě běžím a skáču do vlaku. Utrácím své poslední peníze a vyčerpáním usínám sám v potemnělém kupé.
19:55- Dorážím konečně domů, dávám brko s botoxem a snažím se na všechno zapomenout.
Celkové výdaje z cesty: 437 Kč, hluboká deprese, zanevření na všechny dívky.
Po tomto zážitku jsem se opravdu dostal do slušné deprese a těžce jsem na Míšu zanevřel, Všichni z rodiny mi oznamují, že je to šílená kráva. Nevnímajíc všechno se ještě oddávám tomuto pozdnímu chatu s ní:
MC Milosh (07:20 PM) :
musim ti říct, že fakt nechápu, proč ses zas zachovala jak totální kráva, myslim, že by ses měla jít léčit, tohle není normální.
Cheese (07:21 PM) :
promiň, teď nemám náladu se hádat...
MC Milosh (07:21 PM) :
hm to já ani nechci, jenom by ti to mohlo dojít, ale tobě to nedojde nikdy, stejně jako s náckem v hospodě.
Absolutně nechápu, jak můžeš mít vyplej telefon a s klidem se koukat na televizi, když víš, že sem pár kiláků od tebe.
Cheese (07:24 PM) :
za prwý sem newěděla, že je wyplej... se wypnul sám....
MC Milosh (07:26 PM) :
a za druhý a za třetí... jen další výmluvy, ty seš prostě vypatlaná káča, ty nemůžeš mít deprese, a jestli ti je blbě, tak to máš jen z toho, že se takhle chováš k ostatním
MC Milosh (07:27 PM) :
nebo nevim jestli jen ke mně, každopádně nechápu, že si ještě nevyhledala odbornou pomoc
Cheese (07:28 PM) :
jo... jasně....
Cheese (07:28 PM) :
se na mě wynadáwej, wiď...
Cheese (07:29 PM) :
nezapomeň, že já u toho busu stála a čekala na tebe....
Cheese (07:29 PM) :
a hádala se s mámou kůli tobě...
Cheese (07:29 PM) :
a huš nikam celej wíkend nesmim....
Cheese (07:29 PM) :
je fakt, že sem se spátky nijak nehnala, páč si mě naštwal...
Cheese (07:30 PM) :
fšdycky děláš, že je fšechno moje chyba....
Cheese (07:30 PM) :
a to není tak úplně prawda....
Cheese (07:31 PM) :
jako to, co si mi psal a jak si mi wolal.... nemůžu za to, že si to přejel.... a nebudu snášet twoje wýlewy....
Cheese (07:31 PM) :
a klidně si mi nadáwej, gdyš ti to dělá dobře....
Cheese (07:31 PM) :
ale tohle mi za to fakt nestojí....
Cheese (07:32 PM) :
a odbornou pomoc, bys měl hledat spíš ty, se na sebe podíwej....
MC Milosh (07:32 PM) :
drž hubu
Kurzor na křížek, kliknutí, matrix, cígo.
Nevím jak vám, ale mně prostě připadá Míša jako jasný prototyp děfky. Přeberte si to, jak chcete, já už ale vím, že není dobré se s něčím takovým pokoušet vůbec o nějaký kontakt. Tento článek prosím berte jako výstrahu a poučení, pro ty z vás, co neskutečně potřebujete lidský dotyk.