(Prach53, 07.11.2017, povidky)
"Až za hrob"
Ano, toto jsou ta slova... Ta slova, která vystihují můj postoj, ke svým nejbližším!
Školka, to je období, kdy se poprvé socializujeme, kdy poznáváme rozdíly mezi námi a holkami a kdy navazujeme první přátelství.
Ve školce pro mě bylo největším štěstím potkat Vojtu V. a Iva L. Každodenní smích, klukoviny, ale taky soudržnost a ochota se jeden za druhého postavit. Měli jsme to už v sobě, i když nám bylo 4 a 5 roků.
Přátelství se drželo i po přechodu na základní školu, která leží asi 20 metrů od mateřské školky, což samozřejmě pomohlo k udržení vzpomínek- celou minulost lze spatřit z oken tříd.
Doba plynula, ve vztazích mezi námi nedocházelo ke změnám. Jen jsme si je upevňovali, při společném chození ven a při hraní her.
Najednou přišlo září 2010 a my začínali třetí třídu ZŠ. Šli jsme do svých lavic a mezi námi byl kdosi nový, nebyl to jeden člověk, jako v předchozích dvou letech, bylo to rovnou lidé 3.
Zpočátku jsme spolu prakticky nemluvili, byli to pro nás novici z menší vesnice a nikdo nevěděl o koho vlastně jde, znali jsme jen jména:Adriana, Petr a Adéla.
Poznaní Petra byla osudová věc, která trvá dodnes, trvá již sedm let a trvat bude na věky věků.
Zrovna byla hodina tělocviku na hřišti za naší školou, postával tam ten nový kluk. Přišel za mnou a povídá: "Zdar, já jsem Petr a ty?". Představil jsem se:"Já jsem Vítek" Konečně jsme si svoje jména zapamatovali navždy.
Postupem času byl z Petra kamarád, i když byl o rok a pul mladší.
Ovšem, několikrát jsme se porvali a pohádali, protože jsme byli děti.
Čtvrtý ročník přivedl na naší školu Radka a ještě jednoho člověka, který si nezaslouží být zmíněn.
S Radkem prožíváme bitvy našeho milovaného klubu od roku 2013 v kotli. Kometa Brno udává směr života nám oboum.
Toto usmiřování a hádání s Petrem vrcholilo v bouřlivé páté třídě-do pololetí nepopsatelně dobrý vztah, na konci roku nepopsatelná zášť, protože mi přebral dívku, o kterou jsem se tehdy zajímal.
V roce 2014 jsme měli krásný třídní roku nezapomenutelný výlet do Prahy a ještě úžasnejší večer v kempu u Slavkova, při vzpomínkách mi pobíhá mráz po zádech a nalívá se do mého srdce sentiment a nostalgie dob minulých.
V roce 2016, první společná návštěva Pálavy, u Iva na chatě :)
V roce 2017 společná podpora přátel v nesnázích... Ta podpora se nedá vymezit, nedá se nahradit, nedá se utišit a nedá se zapomenout. Děkuju Vám, přátelé.
Mnoho dalších zážitků, prožitků, hlášek, společných akcí, návštěv... A věřte, ještě si toho dost zažijeme!
Ve svém povídaní o přátelství nemohu opomenout také Adama Š.-Známe se od mala a vždycky si máme co říct!
Co přinese budoucnost? Čekám jen to nejlepší, i přes štěstí, dotýkajících se nebeských výšin, i přes můlu a smutek spadajících do hlubin světových oceánů-"Jsme sví a budeme, nikdo nás nezastaví",to víme my, a taky protože "Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce a přezpívá ti ji, když ji zapomeneš", takto pravil pan Albert Einstein.
Věnováno všem, které mám jakkoli rád a Vy mě!