CFS
(Iva Husárková, 22.04.2021, povidky)
Nedokáže vstát z postele. Nakonec se vyšourá, shrbená jako stařena. Postará se o kočky, ale víc nedokáže. Nedokáže se osprchovat, vzít si léky. Celý den leží. Upadá do spánku a zase se probouzí. Tělo má jako z olova. Odpočívá, aby další den byla schopná jít k lékaři.
Jet do práce, vyřídit nejnutnější a do nemocnice. Dolů na krev, nahoru na hematologii, na ultrazvuk k okýnku. Je půl sedmé. Fronta. Půl hodiny stojí a čeká, až se rozsvítí světla a začne se pracovat. Konečně odchází do čekárny.
„Svlékněte se do půl těla.“ Je tak unavená, že nerozumí. Co si má vysléct? Sestra se vrací.
„Mám si sundat kalhoty?“ Únava jí ochromuje myšlení.
„Jen si stáhněte svetr.“
Má radost, že je tam žena. Lehá si a čeká. Přichází muž. Celá ztuhne. Stydí se.
„Jste na lačno?“
„Ano.“
„Nepila jste kávu?“
„Kávu, ano.“
Doktor se zlobí. „Ale to nesmíte. Zkresluje to výsledky.“
Nedokáže mu říct, že bez ní by nevstala.
„V pořádku. Můžete se obléct.“ Spěšně odchází.
Má pocit, že něco je špatně. Hněvá se, že tam proboha leze, když je v pořádku?
„Mám čekat, nebo můžu odejít?“ Sestřička se laskavě usměje. Aha, odejít.
Vrací se na hematologii, sune se po sedačce a zavírá oči. Přichází doktor. Muž. Studuje dokumentaci. „Krev v pořádku. UTZ v pořádku. Skvělé výsledky. Mám z vás velkou radost. Tak další kontrolu posuneme až na srpen, co říkáte?“
Pokaždé, když odchází z ordinace, kde jí sdělují skvělé výsledky, propadne se do pekla zoufalství a beznaděje. Už nedokáže plakat nahlas. Po tváři jí stékají slzy.
Doktor něco říká. Zkouší se soustředit. „Všechno je v hlavě.“ Aha. Už je to tady zase. Je blázen. Nemůžou nic najít, tak je blázen. Kdyby si zlomila nohu, to by dokázali najít a léčit.
Doma nehybně leží. Vyčerpaná, bolavá. Proč jsi mě, Bože, opustil? Na pár vteřin je ticho. Zhluboka se nadechne a v ten okamžik se venku setmí. Obloha zčerná a déšť naléhavě bičuje staccatem plechovou střechu.
Pekelně ji bolí zuby. Hlava. Na chvíli to přehluší bolest celého těla. Nedokáže ani ležet. V noci se mnohokrát budí a když se převrací, ve snaze najít úlevu, má pocit, že má zpřerážené kosti. Vidí se, jak se její tělo mění v suchou větev, prsty zkroucené v agónii. Větev sesychá a trouchniví.
Bojuje s vyčerpáním. Z únavy zvrací. Motá se slabostí, neschopná myslet, pracovat. Snést zvuky. Světlo. Jediná úleva přichází, když se stočí do klubíčka a oči zaváže šátkem.
„Musíš chodit ven, hýbat se. Chodit mezi lidi.“
Po pohybu přichází bolest svalů celého těla, trvající mnoho dní. Čím déle bere léky na bolest, tím se prohlubuje vyčerpání. Úzkost a stres. Antidepresiva, anxiolytika. Bludný kruh.
Je uvězněná v naprosto zdravém těle, které jí nedovolí žít normální život. Zkouší si představit, jaké by to bylo, kdyby se po spánku cítila odpočatá. Nedokáže se vzpomenout.
Zavře oči. Vidí geparda pádícího africkou savanou. Jeho závratný sprint. Svaly na těle mu hrají, symbol nespoutanosti a síly. Vidí antilopu. Rychlý běh jí dokáže vyhrát závod o život. Vidí stádo mustangů, letících tryskem Nevadou. Ržání a hrabání kopyt. Vlání hřív, oči zářící štěstím. Vidí orla letícího vysoko na obloze. Cítí opojení a závrať.
Ještě chvilku. Vstane a vezme si prášek. Stáhne se do svého ticha. Nikdo to nevidí. Je mrtvá. Jen dýchá.
******************************************************************************************************
CFS. Chronické, multisystémové onemocnění, které postihuje zejména nervový, imunitní a endokrinní systém. Cílená léčba není známá. Výbory svolané Národní akademií věd, Národním ústavem zdraví, Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí dospěly k závěru, že ME/CFS není psychosomatická nemoc.
ME/CFS INFO
Představte si, že trpíte mnoha příznaky, které vás vyřazují z normálního fungování, ne jen únavou. Spousta lidí si o ME/CFS myslí, že to je pouze o tom, že se člověk cítí unavený. Slavná americká spisovatelka Laura Hillenbrandová, která nemocí trpí, napsala:
„Toto onemocnění se podobá únavě asi tak jako atomová bomba zápalce. Je to naprosto absurdní a zavádějící charakteristika.“
Frekventovanou součástí nemoci jsou kognitivní potíže, pro které se nemůžete dívat na televizi (pracovat na počítači, číst knížku, poslouchat hudbu). Netolerujete běžné zvuky jako tón hlasu, obyčejné denní světlo. Máte problém s udržením rovnováhy, závratěmi a prudkým poklesem krevního tlaku.
Je to jako mít rozbitou baterii. Můžete fungovat pouze v rámci tohoto svého energetického limitu. Jakmile ho překročíte, organismus se chová, jako by se začal vypínat (mozek a nervová soustava, svaly, dýchání, krevní oběh). Jestli si včas nelehnete, dostaví se kolaps. Jste upoutáni na lůžko i několik dní s příznaky podobnými chřipce.
„Vidíte mě, když jsem upravená. Mám udělaný make-up, upravené vlasy. Naučila jsem se všechny drobné triky, abych působila na pohled dobře bez zbytečné námahy. Naučila jsem se všechny triky, abych vypadala normálně, navzdory nenormální nemoci. Neviděli jste mé nejhorší dny."
Děkuji Vám mnohokrát za váš zájem a přečtení tohoto článku.
.jpg)