(Pavka Stanislav, 10.02.2022, povidky)
Pistolník a stařec
Pistolník prchal přes poušť a muž v černém ho dohnal.
Muž v černém měl mnoho tváří a mnoho jmen, ale raději by je neměl. A tak se stalo. Vzdal se své moci a sestoupil mezi lidi, aby se stal jedním z nich. Nebo to byl pouze sen? Pokud ano, byl to dobrý sen. Byl dobrý, protože to byl on, po němž se natahovala ruka zkázy, a to znamenalo, že vůbec není jezdcem, ale obyčejným člověkem, a tím poznáním se mu ulevilo, protože bylo mnohem lepší podlehnout zkáze, než jí sám být.
Jak k tomu došlo, že se vzdal své moci? Nevím. Nikdo to neví. Vím jen to, že moc se nevzdala jeho. I když ji necítil, i když ji nepoužíval, byla stále s ním. Obklopovala ho a pracovala zcela bez jeho zapojení.
Když se s pistolníkem setkal, měl ten už pár šedivých vlasů. Byl vyhublí na kost a poznamenaný nedostatkem vody. Přesto byl stále na živu. Když vešel do pouště, byl už pistolník někým jiným. Nebyl tím, kým býval, protože jeho staré já bylo dávno mrtvo a jeho kosti se rozpadly v prach, přestože neuplynulo zdaleka tolik času, kolik by na to bylo potřeba.
Byl mrtev a ten, co šel místo něj, byl sžírán myšlenkou, že je mu v patách muž v černém.
Čtyři jezdci
Ten, který byl mrtev a žije, rozlomil pečeť a uvolnil Apokalypsu. Odvěkou prvotní sílu, jíž se nelze vzepřít, jíž nelze ignorovat. Bez ohledu na cokoliv. Byla uvolněna, aby do zbraně povolala čtyři jezdce. Jezdci byli povoláni a přišli. Přišli do světa, který se hnul, aby započali s účtováním. Účtovali každému bez výjimky, účtovali podle toho, jak rozhodl Ten, jehož jméno nezná nikdo, než on sám a jehož nazývají věrný a pravý. Jemu bylo dáno, aby soudil všechno živé, co je na nebi, na zemi, pod zemí a v moři. Rozsudek byl vynesen a jezdci vyjeli.
Trůn vysoko
Poté, co byl cizinec vyhnán, se dvacet čtyři mladíků vrátilo na své trůny a opět z nich byli starci. Místo sedmi pochodní nyní zaujal svícen se čtyřmi svícemi a na jejich knotech plameny, jenž planou jako oči Toho, který byl, je a přichází.
Dům na skále, dům na písku
Jednoho dne jsem jako už mnohokrát předtím trhal trávu na podpal. Bylo to už tak dlouho, co jsem osaměl, že už jsem přestal věřit, že na Zemi zůstali i jiní živí lidé. Tehdy k večeru do mé chatrče vstoupil neznámý. Jeho oblečení mělo neurčitou barvu deště nebo prachu. U pasu dva revolvery, kulhal na levou nohu. Obklopen aurou amorální destrukce, vypadal jako zkáza sama. Zkáza v plášti z člověka.
Mezi světy
Teď položím otázku, která bude mít kritický dopad, na naše další směřování.
Nezaznamenána žádná otázka. Aktivováno nové vyhledávání.
Tak mi to prosím nepokaž.
Slovo nepokaž neplatné. Návrh: nepokaz.
Takovou nálož humoru jsem od tebe nečekal.
Zadání neplatné. Aktivováno nové vyhledávání.
Účel návštěvy objektu 29.36.2.27. ?
Účel nenalezen. Aktivováno nové vyhledávání.
Věř tomu nebo ne, ale přišel jsem, abych tě z téhle mizérie vysvobodil.
Požadavek neplatný. Aktivováno nové vyhledávání.
Žádám přístup k objektu 41.18.2.41.1 .
Přístup povolen. Varování. Manipulace s objektem nedoporučena.
Varování přijato a zváženo.