(Aglája, 23.04.2007, povidky)
Bajka o slepicích a volech
Dějiště – Místnost se třemi řadami po sedmi hřadech, vepředu je umístěn nejhlavnější hřad. Slípky tiše sedí a uhlazují si pírka, volové tupě zírají. Ve vzduchu je znát nervozita.
Slovo si bere předsedající slepice:
„Vaše kuřata jsou nezvladatelná! Vyrušují při vyučování, kvokají, smějí se mi za zády, urážejí mě a ponižují. K tomu všemu ještě znají svá práva! Hulí na záchodcích trávu a obcují s nezletilými. Hrůza!“
Místnost protne ostré souhlasné kvoknutí:
„Bať! Ta dnešní kuřata jsou tak zhýralá. To za našich mladých let nebylo!“ zakdákala slípka, sedící na třetím hřadě, mající první kuře za svobodna a za mlada-blba a dále rozvíjí myšlenku:
„Já důrazně apeluji na to, aby se v naší odchovně kuřat zlepšila sexuální výchova. To je samý internet, seznamka, dyť ta kuřata se tam nabízejí… Žákyně deváté třídy, patnáctiletá, měla poměr s žákem téže třídy, ještě měsíc čtrnáctiletým! Vždyť to by se mělo vyšetřovat jako znásilnění nezletilého!“ pokračovala rozhořčeně ta, které její nejstarší kuře natřískalo zobák a s prásknutím dveřmi odešlo bydlet ke starší slepici, matróně rodu.
„No bať, my jsme se v jejich věku učili a sex nás nezajímal!“ pravil vůl, který, když byl ještě mladým čtrnáctiletým býčkem, nosil do chlíva pornografické časopisy svého staršího domácího vola a prováděl názornou instruktáž pro ostatní býčky s mladou jalovičkou v tělocvičně na žíněnce.
Na dalších patnáct minut se pak místnost zaplnila hlasitým kvokáním a bučením slípek a volů. Tolik rozhořčených zvuků, tolik oprávněné zloby…Kam ten svět spěje?
Několik, ještě ne zcela přetransformovaných slípek to psychicky nezvládlo a tiše se vyplížilo z odchovny na panáka fernetu. Nedozvěděly se tedy, jak se to jejich zhýralé kuře vlastně učí. Neunesly všechno to kvokání a bučení, některé dokonce upozornily na neuspořádanou minulost nejvíce kdákajících slípek, na časté střídání kohoutů již v kuřecím věku a ostatní slepice a volové se s nimi teď nekamarádí. Nevadí. Je tady „výjimečně hořký, výjimečně dobrý,“ přítel pro všechny časy.
A poučení?
Než kvokat s davem a bučet s voly, raději si najít jiný chlív.
On totiž často starý vůl zároveň s kastrací zapomíná, že byl kdysi mladým býčkem a stará slípka s prvním vajíčkem zapomene na kuřecí zvědavost. Spolu s touhami se přímou úměrou likvidují i paměťové buňky. Možná proto, abychom přežili svůj zodpovědný, usedlý slepico-volovský život.