(E., 03.05.2007, povidky)
Ten kámen tam je!
Hlas – Chceš skočit?
Muž – Co?
Hlas – Dolů. Chceš skočit do té vody?
Muž – Ano. Je to zábava. Lidé skáčou z útesů aby se pobavili.
Hlas – Existují lepší způsoby.
Muž – Pochybuji.
Hlas –Co ve středozemí? Tam moře není, přesto se lidé dokáží bavit!
Muž – To už je jejich problém, tady je. Co mi chceš?
Hlas – Co kdyby tam byl kámen?
Muž – Risknu to “mami“!
Hlas – Řeknu ti tajemství. Chceš?
Muž – Jaké?
Hlas – To už by nebylo tajemství. Tak chceš?
Muž – Ano.
Hlas – Ten kámen tam je!
Muž – Vážně?
Hlas – Tak vážně, jako nikdy.
Muž – A víš to jak? Osvítil tě duch svatý?
Hlas – Možná. Možná jsem kdysi stál, kde dnes ty.
Muž – Jo. Právě teď!
Hlas – Ne.
Muž – Takže lítáš?!
Hlas – Nevěříš? Otoč se.
Muž – Kde, kde k čertu jsi?
Hlas – Nikdo mě nevidí. Jen někdy slyší. Dnes jsi tím šťastným ty.
Muž – Šťastným? Připadám si jako blázen!
Hlas – To budeš, jen když skočíš.
Muž – Ty jsi skočil, jsi tedy blázen. Proč mám poslouchat blázna?
Hlas – Snad jsem byl.
Viděl jsi tu už někoho skákat?!
Muž – Ne, prý je to moc vysoko. Chci být první!
Hlas – Nebudeš. Já už skočil, tak se na to vykašli a slez dolů, žij!
Muž – Lžeš.
Nevím, jak to kluci děláte, ale já stejně skočím!!
Hlas – Proč křičíš, nikdo tu není.
Muž – Kašlu na tě. Skáču!
Hlas – NE!!
Blázne.
Ještě toho dne se k večeru začala sjíždět auta k útesu. Ne však ledajaká auta, šlo o policisty. Byli povoláni vyšetřit domnělou sebevraždu zatím neznámého mladíka.