(Vendina, 02.02.2015, prozaickaminiatura)
Dnes jsem sklidila plody své lži: Slibuju, že pan doktor se ti do toho ouška jenom podívá..
Dneska jsem mohla slibovat, jak jsem chtěla. Byla jsem zcela překvapená prudkou reakcí v ordinaci. Mé, jindy tolik vzorné, dítě, jen co vešlo do ordinace začalo hystericky řvát.
Měl však smůlu. Společnými silami jsme ho přeprali. A to se mu pan doktor do toho ucha vážně jenom podíval. Když bylo po všem, tak mi uslzený v čekárně s výčitkou v hlase vrazil:"já jsem ti, mamko, nevěřil!" Jo, jo, lhát se nemá.