(Frr, 13.04.2015, prozaickaminiatura)
oknem kanceláře hledím na hřbitov
tam za druhou zdí
usebrána relaxuje
většina mých příbuzných
je s nimi i má veselá
babička
na kterou s vděkem vzpomínám
na sklonku jejích let
nikdo nevěděl
zda-li je tak
nepřetržitě rozchechtána
demencí sedmaosmdesátky
či od radosti, že to nevíme..
byla tak veselá i jménem
/provdaná Veselská/
když byla -
- jak se říká -
na smrtelné posteli
zadívala se na mě očima
slzícíma smíchem
zpoza pokrývky vylétla její ručka
zašermovala prorocky ukazováčkem
potlačujíc věčný svůj smích
a radostně zaskřehotala -
- Ířa, Ty brzo budeš jako Bedřich
/její bratr/
nebudeš vědět kam dřív skočit
a všechny Tě budou zanášet dobrotama
- jenom se hochu nepřejídej...
( babiččin bratr chodil ve čtrnácti
se dvěma hokyněmi s okolí..
ty ho obě zanášely kvantem dobrot...
...ale přesto byl můj prastrýc
-soudě podle fotek-
-podmanivý hubeňour
obě totiž velmi velmi
/prý náruživě/miloval.../ )
***
v sedmnácti narukoval
do první světové
a ještě v témže roce uhořel
raněn kdesi ve stodole
ve Východní Haliči