(Jort, 19.07.2017, prozaickaminiatura)
Někdo mě chtěl naštvat.
Ale mě nebaví bejt naštvanej.
Raději se procházím po svém bytě nahý, aby mě nemohl nikdo připnout medaili.
Zajímalo by mě, co by doktoři vykládali, kdyby jsme všichni dodržovali tu jejich životosprávu a stejně by se dál umíralo.
Ve zdravém těle je toho daleko víc k napadení.
Ministr zdravotnictví se přišel podívat do restaurace jestli tam lidé dle zákona nekouří.
Nebylo něco podobného k vidění již v nějakém filmu o budoucnosti?
Stejně ničemu neutečeš, i když poběžíš jako blázen. Žiješ na kouli.
Ať vyběhneš odkudkoliv, tak se vrátíš tam, kde už jsi byl.
Měli jsme zůstat žít na placce.
Proč říkat dětem, že jsou naše budoucnost?
Co tím sledujeme?
Není třeba lhát až do roztrhání těla.
To nedělal ani Goebbels.
Není třeba vysedávat celé dny v apsidě.
Ani běhat maraton.
Na to se vždycky najdou nějací cvoci, co chtějí zlepšit svět, ale neví jak na to.
Poprvé v životě jsem v reklamě slyšel pravdu.
Před průjmem neutečeš!
Šest oslů je víc než pět.
Nic víc.
Moc dobře se pamatuji, jak se smál můj pes, když sežral syrový řízek z talíře.
A co já?
Já jdu za královnou kaněk a se mnou ještě pár tulipánů.