(Akyš, 20.07.2018, prozaickaminiatura)
Tuším, že už jste dávno zapomněl
na vroucnou přítelkyni
a užíváte si hrobový chládek.
---
Dobrotivé nebe
vždyť nás už se to vlastně netejká
vy můj zpráchnivělej blázínku.
Snad kouštínek, snad krůpěnka
zůstala na sejtku vzpomínek.
---
Tolik jsem se styděla
ale jen chvilenku
a také plakala,
tak toužebně,
až darmo mluvit.
---
S každým koflíčkem kávy a sladkou smetanou
kterou jsem vám nosila ke klavíru
jsem víc a víc krásněla
a zároveň se strašně bála
věčného zatracení.
Opravdu jste zapomněl?
---------
Nezapomněl,
a až z prachu outlé dušinky
můj zchladlý cit volá.
Ulíbám Vás má nesmrtelná lásko!