(Frr, 02.02.2020, prozaickaminiatura)
Můj dotěrný host: „To se ti fakt líbí taková rachomejtle?“
Já: „Moc! je Lákavě snědá a krásně voní...“
Můj dotěrný host: „ Prosim tě, taková špindíra spíš musí smrdět..“
Já: „..říkam ti, že v o n í“ trval jsem na svém.
Můj dotěrný host: „ ..to by mě zajímalo čím?!“
Já: „ pečeným libovým jehněčím připraveným na lysohlávkách! „
...vtom někdo klepe na dveře...vstoupí čínská zdravotní sestřička
s rouškou na ústech, v jedné ruce kalašnikov a v druhé v rukavici
nese žlutý kastrůlek s pronikavě vonící rýží waj-su /glutasolem/,
kvalitní sojovou omáčkou a spařenými houbičkami-
-Jidášovo ucho /od starověku vyhledávané houby do čín. pokrmů/
kastrůlek položila na stůl, svlékla rukavici, kalašnikova si hodila
přes rameno a hbitě odcupitala.....
Svého dotěrného hosta jsem rázně vyhodil a pustil se s chutí
do rýže, z níž se dosud kouřilo.....