Přerov

(Grafomanická MIA, 09.07.2007, reportaze)

Od Přerovského nádraží vede zcela nenápadná,na první dojem sídlištní cestička přímo do města.Našlapovali jsme dost lhostejně,co může banda patnáctiletých puberťáků čekat od nějakého Přerova?Nanejvýš otřískané sídliště jako u nás.Jsem ráda,že se naše očekávání nevyplnila.Po pár metrech chůze se před námi vyhoupla stará věž a romantické uličky města.Nenapravitelné mlsouny jako jsem já uhodila do očí Přerovská cukrárna v historickém stylu.Učitelé nám milostivě udělili rozchod,a sígři se rozeběhli do trafiky pro tabák,veční sazkaři do TipSportu,holky se jen tak potulovaly kolem,a já zamířila nejprve s mým milým do hudebnin a pak jsme se vydali tou nejstarobylejší uličkou k obrovskému muzeu Komenského.Vstavovali tam úžasné exponáty nejen z Komenského života a učení,ale i například školní třídu stylizovanou do padesátých nebo šedesátých let,k dispozici byla návštěvníkům i věž a historické kousky z dob první a druhé světové války.Když už jsemměla hlavu dostatečně nabitou novými poznatky,začal se ozývat žaludek a tak se další zastávkou stala cukrárna.Zákusky byly neobyčejně velké,barevné,čokoláda a polevy na nich se vyzývavě leskly a ovoce vypadalo jako čerstvě utržené ... :-)Kousek dál se chlubil další pult obrovskými káděmi,které byly plné různých šlehaných smetanových zmrzlin,od hruškové,jahodové,čokoládové až po stracciatelu a další i netradiční příchutě.Cukrářka kupovidu neotírala srblicky každou nabíračku se zmrzlinou jako u nás,ale prostě kecla do kornoutu plnou porci neotírané zmrzliny lahodné chuti.Rozplývala se sice nejen na jazyku,ale už i v kornoutu bohužel,ale to bylo tím zatracených horkem ... :-)