(.K.r.i.s.t.y., 01.03.2008, romany)
PŘEDMLUVA
Jednou jste byli se školou na muzikálu kapely Gen Rosso.Byl reakcí na násilí, které se událo na počátku 90. let v Německu, při kterém zemřeli dva lidé v následku psychického a fyzického týrání.Bezpochyby velmi těžké téma.Tady ale nejde o muzikál Streetlight, já si dokonce ani nepamatuju, co se dělo na podiu, ba ani jména hlavní postav.Utkvěla mi jen jedna věta z jejich písně:,,Je jen na tobě, jaké stopy po tobě zůstanou.“
Naráz jsem cítila hroznou chuť žít, ne jenom být.Žít, žít pro někoho, pro něco...někomu dávat.
V tu chvíli mi to došlo.Napíšu knihu, aby po mně vůbec nějaké stopy zůstaly.Aby nezbyl jen prázdný hrob.Věřím, že to dokážu.Nebude to lehké, ve dvanácti psát knihu, co?Zní to vlastně směšně, ale doufám, že si tu knížku třeba někdo koupí, přečte si ji, bude se mu líbit, tak ji doporučí kamarádovi a tak dále.Nebo se mu nebude líbit, ale bude mu stát alespoň za to, aby ji pomluvil.Dobrý začátek.
Nečekejte žádnou kvalitu.Velmi pravděpodobně se to zvrhne v sentimentální žvásty o životě, ale někde se začít musí, viďte?Taky začněte, třeba právě teď a tady.Jako já.