(Bíša, 23.05.2007, uvahy)
Láska může být něco klidnějšího a hlubšího, než závratné
a chvilkové vzplanutí a štěstí.
AŤ zní dunivé údery Tvého srdce, střeštěné Ti však nesmí
zůstat, jen stav andělské oduševnělosti!
Jsi andílek v tichém dechu růží, v ospalém vzduchu,
i v oparu stoupajícího za úsvitu.
AŤ se u Tebe projevuje dále smysl pro zodpovědnost,
přirozený půvab, klidné sebeovládání, kterými se za
nepříznivých okolností často vyznačuješ!
Čas utíká, jako by měl křídla...
Žádný ideál v životě nestojí za to, aby se člověk
kvůli němu ponižoval.
Sbírej všechnu svou výmluvnost i nesmírnou něhu,
kterou máš skrytou a nahromaděnou v srdíčku.
NECHŤ Tvá láska je sto rozněcovat přírodu,
obklopená Tvou andělskou záři!
Čas přináší tolik pochyb a jistot, tolik radostí
i neštěstí, mnoho změn, pohrom osudů a stesku.
Jak křehká je hranice mezi laskavostí a brutalitou,
mezi pohodou a zhroucením.
Konvenční realitou, křehkostí lidské duše,
která se nevyhýbá ani andělům...
Tlaky pracovních nároků a stále těsnější kazajkou
dalších povinností.
Nedbej na svět zakyslé povýšenosti!
Měj v srdci hodně místa a vlasy protkané křídly andělů!
Přeji Ti, náš Andílku, bys měla vždy čas i na posezení
u stolu, povídání si, vzpomínky, úsměv;
a pomoc druhému, což ostatně stále děláš...
10/2006