(Sukuba, 07.06.2007, uvahy)
Dneska mám chuť umřít. Smrt se mi zdá nejlepším a nejjednodušším řešením. Nic se mi nedaří, neumím se naučit, do toho mě všecko bolí a navíc Ty...sedím a brečím tady jak malá. Potřebovala bych obejmout, potřebovala bych někoho, kdo by byl se mnou, měl mě rád a podržel mě i v těch nejhorčích okamžicích. Mám dost možností, mohla bych si vybrat s kým být, ale já chci Tebe, právě Tebe co o mě nestojíš a asi ani jedinou myšlenkou o mě nezavadíš. Potřebovala bych Tě vídat každý den nebo nevidět Tě nikdy a už nikdy o Tobě neslyšet, nevědět že žiješ. Ale to je těžký když ze mě ještě pořád není blázen a ještě pořád dokážu myslet a přemýšlet. Miluju Tě a jestli se toho někdy zbavím, tak chci aby to bylo s Tebou, protože bych byla štastná a když už bych o Tebe nestála tak sbohem. Jenže Ty mě ničíš a já s tím neumím nic udělat. Žiju a cítím jako bych byla uvnitř mrtvá. Zabil si mou dušičku a víru v lásku. Sebral si to nejcennější co mám. Ukradls mi srdce. Mohla bych zemřít s klidem protože vím, že stejně mě tady nic nečeká když nemůžu být s Tebou a tím pádem štastná.