(Štěpina G, 21.08.2007, uvahy)
Zvířetník XI - Štír
(Siorak, 7.8.2007, Básně)
Bedlivým pohledem zkoumá vás,
ví o vás všechno, vy o něm nic ..
Okouzlující a přitažlivý lhář,
ctižádostivý, chce dokázat víc.
Duše nezávislá, ovlivnit se nedá.
totální ego, co vždy pravdu má.
Za přátele věrně do boje se zvedá,
rád studuje, filosofuje a poznává.
Geniálně úspěšný, má rád záhady.
Lpí na všem, co považuje za své.
Mívá občas své nedůvěry nálady
přitom v něm klíčí podezření zlé.
Přečetla jsem si tuhle báseň a zatrnulo mi. Jsem to já? Nejsem to já? Jaká vlastně jsem? Znám se vůbec sama?
Zas a znova čtu jeden verš za druhým. Pořád a pořád. Bedlivým pohledem ..... Nakonec pokývám hlavou. Něco na tom bude.
Že se jak rentgenem snažím dostat do duší lidí, kteří mě zajímají, to je pravda. Ale je dobře, že do vás tak vidím, lidičky? Že se mi tu obnažujete? Možná si to jen namlouvám, protože do vás vidět prostě chci.
A jak já se hlídám a bráním před proniknutím jiných rentgenů? Nemám ten pocit. To bych spíš psala básničky místo těchto úvah. V básních si každý může vše vyložit po svém, i když básník tím chtěl říci něco docela jiného. Tam se člověk obnažuje a zároveň schovává do spleti slůvek a rýmů. Nevím. Fakt nevím, jak moc jsem průhledná.
Jak okouzlující a přitažlivá je máma od tří dětí, kterým vtlouká do hlav, že lhát se nemá? A pak, až dospějí, jim možná bude muset přiznat, že milosrdná lež je někdy nad krutou pravdu? Pak se přiznávám. I já jsem lhář. A možná i okouzlující. Ale obávám se, že ctižádost mi chybí. A nebo si ji jen nepřiznávám?
Duše nezávislá ....? Jak se to vezme. Někdy jsem až moc závislá. Hlavně na těch, co mám ráda - a právě od nich se nechám snadno ovlivnit. A připouštím i jejich pravdu. I když někdy dost nerada.
Co tam máme dál? Že by bojovník? Obávám se že ne. Ani frontová bojovnice. Před těžkým nepřítelem asi couvnu, ale cítím-li se hodně ohrožena, pak se sama nestačím divit. Jsem to já? Nejsem to já? V psychologii se používají tzv. zkušenostní cvičení. Při těch jsem si vyzkoušela ten pocit, kdy se ze spolupracovníka měním na bojovníka.
Učila a učím se ráda. To je fakt. Ve svém několikátém zaměstnání (každé z jiného soudku) se musím pořád něčemu učit.To je sice trochu nutnost, ale mě to snad i baví. Co teprve když se dostanu k něčemu takovému jako je psychologie, grafologie, numerologie a další logie. Pak nevím, co dřív. Nebo snad raději pochopit věštění z tarotových karet či výklad snů? Co z toho všeho se mám naučit dřív? Holka, radši se věnuj jazykům, než představám, že na zahradě ti přistane UFO, nebo, že v ložnici tě navštěvují duchové. To tajemno tak láká a zároveň se ho člověk bojí.
O své genialitě a úspěšnosti nechám hovořit až dějiny. Tedy jen ty rodinné.
A je to tady: Lpí na všem, co považuje za své. Prý jsem majetnická. Prý. Je pravda, že nerada půjčuji spacák a svého manžela. Ale kdo to dělá rád? Tak jak to je? Ale jo, asi ano. Střípek majetnictví ve mně asi bude.
A jsme u konce. Poslední verš. Přiznávám se, to jsem já. Tahle vlastnost Štírů dokáže někdy pěkně potrápit okolí.
Tak mi tedy promiňte, moji milí. Jsem Štír a už to nezměním, narodit se podruhé nejde. Mějte se mnou trpělivost. Já se ji s Vámi, drahé Ryby, Lvi, Raci a další, také snažím mít.