(ŽV, 22.11.2008, uvahy)
Co je to vlastně eutanazie?… Pomoc lidem, jenž už nechtějí žít? Nutnost? Možnost, jak se zbavit nepohodlného příbuzného? Vražda? …Či konec bolesti a trápení? Zbabělý únik z tohoto světa? Smrt? …Nebo nový život? Každý se na ni dívá jinak!
Je mi osmnáct a zemřít jsem nikdy nechtěla. Ba naopak! Ale vím o těch, jenž by tak moc chtěli mít právo na smrt! Proč? Jsou to lidé, jenž nosí těžká břemena. Břemena, jenž jsou pro jejich těla neúnosná! Skáčou z Nuselského mostu, aby konečně ucítili ten závan lehkosti bytí… Nebo prosí lékaře, aby jim jejich život ukončili! Tak proč jim neumožnit odejít z tohoto světa důstojněji? Proto, že naše ústava říká, že každý má právo na život? Proto, že se lékaři zapřisáhli plnit Hippokratovu přísahu, která jim zakazuje kohokoliv zabít? Nebo snad proto, že by se toho dalo zneužít? Ale zneužít se dá v dnešním světě přece všeho! Vždyť nás může kdokoliv, kdo se dostane k nějaké zbrani, jen tak zastřelit na ulici, zneužít se dá toho, že máme auto, kterým můžeme do někoho nabourat a tím zabít, zneužít se dají ztracené děti i temné uličky! Zneužít ve špatném slova smyslu se dá všechno! Dokáže si vůbec někdo představit, jak moc tito lidé trpí? Když touží po smrti ztratili již i ten nejzákladnější pud! Pud sebezáchovy! Proč se je stále snažíme nutit, aby žili? Proto, že věříme, že se to změní? Že přijde zázrak a vše bude zase jako dřív? Nebo snad naše víra v Boha nám ani pomyslet na to nedovolí?
Každý je strůjcem svého života, a proto i na smrt by měl mít právo! A to kdykoliv v jakémkoliv věku! Ovšem tento zákon by měl být dobře promyšlený. Všichni o něm mluví, ale skutek utek! Našim politikům se zřejmě nechce nad tak obtížně etickou, právní, ekonomickou, ale i náboženskou věcí přemýšlet! Možná jim na to ten jejich sprostý mozek ani nestačí! Vše se dá změnit a i tak vzácná Hippokratova přísaha může být označena za již přestárlou! Dnešní svět je úplně jiný, než ten za Hippokrata, a proto se již na život nelze koukat jeho očima!
Tak proč prostě v nemocnicích nepřipravit, jednu útulnou, příjemnou místnost pro ty, jenž už žít nechtějí?! Lehli by si tam, a pokud by měli chuť, tak by si naposledy zazpívali, zatančili něco napsali, popřemýšleli a pak…pak by si to buď na poslední chvíli rozmysleli, anebo vzali prášky, po kterých by usnuli a zemřeli… Představa takovéhle smrti mi přijde úžasná, ale to jen proto, že teď nemám proč zemřít… Zdraví lidé, kteří by o tohle požádali, by museli nějakou dobu, třeba 2 měsíce počkat a během té doby podstoupit psychoterapii, aby bylo jisté, že to myslí vážně, a že již opravdu nemají sílu žít… Ovšem lidé, kteří jsou nevyléčitelně nemocní a umírají již pouhou bolestí by si do této místnosti mohli lehnout kdykoliv a umřít tak za znění jejich oblíbené hudby… A co ti, jenž o sobě už ani neví? Třeba osoby s rozvinutou Alzheimerovou chorobou, nebo ti kteří leží roky v komatu? Za ty jediné by mohla rozhodnout rodina!
Žijeme ve společnosti, která nás ovládá. Reklamou. Názory. Stylem. Módou. Hudbou. Vším! Jsme loutky tohoto světa, které mají spoustu rolí. Nestíháme jít stále dopředu, nestíháme prácí, nestíháme rodinu, nestíháme přátele ani lásku! Chceme něco dokázat, ale pak se nesmí nikdo divit, že se psychicky všichni hroutí, pijí a páchají sebevraždy, na jejichž mrtvá těla se musí dívat malé děti! Když už nás tento svět takhle cíleně ničí, proč nemůžeme mít možnost svůj život legálně ukončit?! Proč lidem prodlužovat trápení, zmírňovat bolesti, když všichni ví, že žít nechtějí?!