(Rumová vílenka v bílé mlze.., 20.12.2008, uvahy)
Miluju ty malinký bílý kuličky, oválky... Prostě všechno co je z lékárny. A nejenom to.. Bílou mam ráda...... A nejvíc, když už je připravená... Ale léky sou na to, aby člověka léčily...... mají léčit zdraví, jasně.. Ale stejně je to sračka sraček. Pro nás, takový, jako sem já, sou léky něco jinýho... Léčí duši, léčí život... Napravují to, co rodiče pokazili.... Já je miluju odjakživa, léky..... V osmý třídě jsem je měla jenom jako náhradu, když nebylo nic jinýho.... Ale co to je tohleto? Doma jich máme tuny.. Naši je po dvou letech schovávání přede mnou zase dali do kuchyně. A v obýváku je vyndanejch a danejch na poličce asi 15 platíček paralenů... Kdo by odolal? Ale co když je maj spočítaný? Proto jsou kamarádi..... Když potřebuju, jdu k jedný kámošce, mají lékárničku na záchodě, tu skříňku miluju.. stačí k ní jít na chvilku a jít na záchod... tam je takovej výběr.... Dám k tomu zásoby co mám.... A pak jenom ležet a čekat...... Na správnou chvíli... jenže potom vám zazvoní telefon, a ten, kdo vám volá, vám vypráví o životě... jakej může bejt když to neuděláte... Ale to se nedá takhle dělat donekonečna..... Stejně všichni umřeme... Někdo ale dřív a někdo později... Co z toho je asi můj případ.............................................. ( To se brzo dozvím..:( )