(Rauha, 30.01.2009, uvahy)
Miluju ho..celej ten rok a půl, co jsme spolu, jsem do něj blázen..ale šíleně žárlivej blázen..proč jsem taková stíhačka? Proč se tak chovám? Kdykoliv chce jít někam s přáteli, tak se to neobejde bez mých řečí..a pak od něj poslouchám výčitky, že jsem sobec..horší je, že si tak vůbec nepřipadám..je snad sobectví chtít někoho jen pro sebe? Opravdu nevím.. Pořád mi opakuje:„Já s Tebou nemůžu být 24 hodin denně! Chci si občas někam vyjít! Vidíš jen sebe, vidíš jen to, co chceš Ty.." Je ale sobectví chtít po někom lásku? Projevy lásky? Tápu, jsem zmatená..