(Rebelka21, 27.04.2009, uvahy)
Nikomu neveřím bohužel,ani sama sobě.Zmateně tápu v myšlenkách a doufám, že odhalím pravý důvod,mých chyb,které jsou stále stejné. Poslouchám vždy hlas srdcea neřídím se rozumem, proto bolest a žal z rozchodů, více pociťuji já, než ten druhý.Snažím se společně emoce chránit,bojovat proti lstím,hrozbám a nedorozuměním, jenž nám činí,nejbližší přátelé,neboť právě oni,mají snahu takto zjistit ,,odolnost lásky" proti překážkám a nástrahám, které nám přichystali. A očividně mají radost, při úspěšném narušení citů nás dvou !