(Layla_, 05.05.2009, uvahy)
Vím, že je na to docela brzy, ale když jsem dneska předstírala učení nad obecnou psychologií, došlo mi, že vlastně tady se můj život láme do naprosto jiný dimenze a už to nikdy nebude tak hezký. Proto jsem vybrala pár okamžiků mého "dosluhujícího" života, který považuju za zlomový.
/Jasně že to každýho zajímá/
1. Objev oblečení a jeho možných variací
To se mi stalo asi kolem těch čtyř pěti let, když jsem zjistila, že nemusim nosit furt jen dupačky, tričko a kraťasy, tričko a sukni nebo šatičky. Přesně si pamatuju na fotografii, kde mám holínky, džínovou sukni a strejdův bič a už nic jinýho, a dělám našim "módní přehlídku." Tohle nesmyslný vymejšlení odpornejch hadrů mi zůstalo doteď a nepoznáte to na mě jen proto, že už nemám dost odvahy, jako tenkrát, když jsem do školky nosila kočičí ocas.
2. První třída
Tenkrát jsem se táhla do schodů s taškou se Lvím králem přes rameno a připadala jsem si stejně dospělá jako "Dáďa" a chtěla jsem na gympl... Debilka... Asi proto mi pak přezdívali: "Šprte!"
3. Narození bratra
Přijela jsem od babičky s puzzlema Krtečka a šla jsem za mamkou, že si půjdem stavět, a ona mi odpověděla, že tady dole (ukazujíc na podbřišek) má nový miminko a že ho budeme mít pod stromeček. Pěkně vypráskanej dárek. Nikdy nezapomenu na ten jeho zelenj pupík a vyvalený oči, jak se tam před všema válel nahej a všichni mluvili jako postižený. On to neví, ale až si z něj budu chtít udělat krutou srandu, něco na to vymyslim.
4. Ježíšek neexistuje
Naprosto zásadní. Rodiče mi lhali. Prvně jsem poznala, jak jsou dospělí strašně prolhaný. A přitom ten dopis na parapetu byl a pak nebyl a naši ani nevlezli do pokoje, takže ho jasně musel odnejst Ježíšek! Strašnej den pro celý dětský pokolení.
5. Objevení punku -> rocku -> metalu -> zpátky k rocku
V sedmý třídě začala zpívat Avril Lavigne svoje Complicated a já ji žrala. V Bravíčku psali, že to je punk, tak jsem tvrdila, že poslouchám punk. Strejda Jirka mi pak pustil SPS a Visáče, tak jsem fakt poslouchala punk, strejda Jára mi vysmažil Sex Pistols a já žila punkem. Přes ten jsem nějak plynule přešla ke sračkovýmu rocku, přes sračkovej ke klasickýmu (díky určitejm osobám, který už nikdy nezmizej). A to mě asi nejvíc utvořilo. Pak chvíli metalový období, ale to má jen takový slabý pozůstatky. Ale to vidíte v záhlaví: I - HEART - ROCK!
6. Gympl
Poznání, že nejsem dokonalá, že nejsem jediná dobře se učící, a že jsou lidi s IQ vyšším než 75 bodů. Super.
7. Objevení Těch, na kterých mi moc záleží
Seru na vyjmenování, stejně by to bylo k ničemu. Oni to věděj. Některý až v poslední době, některý dřív, některý už v pravěku. Prostě hezký. Jak říká existencialismus - věc má předem dáno, čím bude, jen člověk to neví a utváří se - a já se utvářím díky vám...
Magickejch sedm bodů, to vypadá dobře, Sumec by v tom asi něco našel, nějaký tajemný poselství, magii a chudou numerologickou mřížku... Já se v tom radši hnidopišit nebudu...