(BIBR23, 03.07.2009, uvahy)
Jen pro ni jsem pár let žil.Jen pro ni jsem dýchal a snil.Asi to bylo strašně málo,když jsme se rozloučili.Jen pro ni píši tyto řadky a strašně bych si ji přal spátky.Bolí to pomyšlení,že nemůžu být vedle ni.Láska se mi vyhýbá a trápeni nekončí.Kam se kouknu tak tam ji vidím a nemůžu se soustředit na nic.Z rozchodem umřelo i něco ve mě.Tak tady brečím a snažím se sam sobě lhát,že se mi vrátí.Pořad a neuveřitelne ji miluji