(nmboy, 20.12.2009, uvahy)
Měl jsem dojem,že stoupám,ale to všechno byla jen zástěrka pro velký a hluboký pád,tak hluboký,že i ta nejvzdálenější hvězda je oproti tomu blízko.Můj pád se blíží rychlosti světla,když nakonec se zachytím zdánlivě pevné větve,zradí mě a zlomí se jako stéblo trávy.Na štěstí v dálce vidím husté pavučiny,doufejme že nikdo nepřijde a nezpřetrhá je.