(K.a.Z, 20.01.2006, uvahy)
Ptají se mně na to, co znamená můj nick "K.a.Z". Je to jasné, každý přece známe starou, myslím, že původem francouzskou, pohádku o Krásce a Zvířeti.
Už od útlého dětství mě tenhle příběh fascinoval. Nebyla to taková ta typická pohádka, kde se to hemží princeznami a chrabrými rytíři, kteří tu bojují s draky a tu zase plní vrtošivá přání rozmarných princezen. Tenhle příběh je jiný, snoubí se v něm vše co nás v životě potkává. Je to o lásce, nenávisti, kráse a ošklivosti, sebeobětování a závisti, naději a zmaru, něze i krutosti... Samotné umělecké ztvárnění, ať už televizní nebo filmové, mělo v sobě prvky napětí až hororu. Tenhle příběh mě oslovil svou nadčasovostí už dávno a jak přibývaly svíčky na mých narozeninových dortech, stále jsem v něm nacházel paralely se svým životem. Je v tom něco mystického, ale postupem času mě opravdu potkalo všechno a nakonec i něco, co se mi mohlo vyhnout...krutá zrada mých nejbližších... Co tě nezabije, to tě posílí a časem se ukáže, že vše zlé je k něčemu dobré. Chce to jen nepadnout na kolena, ale zůstat stát vzpřímeně a se vztyčenou hlavou vykročit vpřed pevným a rozhodným krokem. Zamyslete se nad příběhem Krásky a Zvířete, najdete v něm vše a něktěří z vás možná dojdou i k hlubšímu poznání, že obě dvě postavy se skrývají v nás samých, je v nás dobro i zlo a je jen na každém z nás, která postava nás ovládá...