(Ziky, 05.04.2011, uvahy)
Ta bolest, když mu musíte dát sbohem.
Ta bolest, když ho znovu potkáte.
Ta bolest, když Vás pozdraví svým "čaaau".
Ta bolest, když na něj pomyslíte, když vám v hlavě zní jeho tón hlasu,.
ta bolest, když se ráno probudíte a zjistíte, že je to pouze sen.
...Ta bolest, když ani neví, že existujete.
Ten chtíč polibku. Ten chtíč dotyku, dotyku kdykoliv se vám zachce. Ten chtíč sladkých slov. Ten chtíč dívat se mu do modrých očí...
Touha vedle něj usínat.
Touha cítit jeho vůni.
Touha mu zaplést prsty do vlasů.
Touha políbit jeho rty, sjet trošku na stranu na lícní kosti. Níž na krk. Na hrudník. A ještě níž na pupík.
Touha dotknout se jeho tváře.
Může člověk milovat, když toho druhého ani skoro nezná?
Je to jen klam? Jsou to pouze hormony nebo je to opravdu láska?
Opravdu toužím nebo jen chci toužit?