(Trystan ap Tallwch, 28.04.2011, uvahy)
Na počátku nebylo slovo. Nikdy nebylo počátku a nebylo ani slova. Vždy a přitom nikdy bylo Číslo. A to číslo bylo Matematikou a v ní se spájela čísla s operacemi ve funkce. A byly v ní funkce složitější než vše, co si umí lidé představit. Nebyly to jen symboly funkcí a nebyly to jen chladná čísla a písmena – byla to podstata samotných matematických operací a byly to ty operace a nebyla to označení parametrů – byly to samotné parametry. Jako vyjádření těchto veličin slouží nekonečné množství vesmírů, které existují ve všech svých parametrech najednou, a které jsou vlastně jakýmysi vícerozměrnými obrazy. Například náš vesmír.
"Jak mohl náš vesmír vůbec vzniknout?" ptalo se mnoho generací vědců. Oficiálně existují dvě teorie – Teorie stvoření bohem a teorie stvoření fyzikálním principem. Obě dvě teorie jsou si nesmírně podobné a někteří si dokonce myslí, že jsou stejné avšak obě dvě jsou mylné. Pravda je prostá, z hlediska logiky něco nemůže vzniknout z ničeho – nemohl vzniknout a nevznikl tedy. "Tento nihilistický postoj ovšem neřeší, jaktože existujeme?" myslíte si. Omyl – je tomu totiž kupodivu přesně tak. V "Reálném" bytí totiž je jediná věc, která existuje nezávisle na čase a prostoru – Matematika. Matematikou myslím podstatu matematických jevů ne jejich označení – existujeme tedy jen jaksi "teoreticky", zatímco skutečný svět je pustý a prázdný, bez času, částic, energie a prostoru. A náš svět existuje proto, že je vyjádřením jedné z nekonečného množství funkcí Matematiky, ne, vyjádření je slabé slovo, on totiž touto funkcí je.
Mí drazí přátelé fyzikové, náš vesmír by v matematickém vyjádření byl asi "E= ax?by?cz?dt?e" kde otazníky (?) zastupují neznámý vztah, jakési složitější varianty +, - nebo -krát, a,b,c,d, jsou koeficienty, e vyjdřuje počáteční hodnotu, x,y,z vyjadřují parametry zvolené soustavy a t vyjdřuje časovou závislost. Byla by samozřejmě podstatně složitější než můj suprazjednoduřených zápis, plná cosinů, sinů, tg a cotg a číselných operací, které ani ti nejgeniálnější matematikové neznají, neboť se v našem vesmíru zdánlivě nevyskytují. Avšak je logické, že v našem vesmíru zákon zachování energie platí... "život" by se stěží vyvinul ve vesmíru bez zákona zachování energie.
Není pak těžké, když takto o vesmírech uvažujeme si představit vesmíry s vzrůstající, klesající, či kolísíjící energií. Bez zákona zachování energie. Například i bez gravitace, eletromagnetismu. Jen dvě věci zůstávají neměnné – nic jiného než vesmírný celek samotný nedokáže charaterisovat sebe sama – Heißenbergovy relace platí v určité míře ve všech vesmírech – z jednoho důvodu – logika... v rámci jednotlivých vesmírů se mohou pohybovat hodnoty nepřesnosti, avšak jejich přítomnost je logicky nutná. Druhá věc je stejně důležitá – žádný vesmír nemůže uniknout z područí matematiky, neb je matematikou tvořen. Jsme jenom loutkami hrajícími podle scénáře. Nejsme o nic výjimečnější než kameny...
Z toho vyplývá mnoho věcí – destrukcí iluzí ohledně posmrtného života začínaje, přes prokázání absurdity bytí, konče absencí bohů v tomto vesmíru. A mimo jiné i nesmyslnost pojmů "Dobro" a "Zlo". Někoho to možná překvapí, ale je tomu tak. Snad si nemyslíte, že kameny nebo třeba lední medvědy zajímá, zdali se požíráme navzájem nebo žijeme vedle sebe v "míru"? "Dobro" a "Zlo" jsou vždy subjektivní, snaha o tvorbu "objektivního Dobra" zde sice je, ale výsledkem není objektivní dobro ale subjektivní dobro zdánlivě totožné pro několik subjektů. Ale řekněte mi, kolik z rodičů v moderní společnosti by nebylo schopno obětovat život několika neznámých lidí pro záchranu vlastního dítěte... Ne, "objektivní Dobro" je stejně nesmyslný pojem jako Bůh. Neexistuje, nikdy neexistovalo, a ani existovat nebude.