(nelyccka, 10.04.2006, uvahy)
Je zvláštní, jak rychle se člověk může bezhlavě zamilovat a skočit do vztahu, a je taky zvláštní jak nenápadně se může to, co k druhému cítí, vytratit, aniž by si toho člověk všiml. Pak se jednoho dne probudí a zjistí, že už to není to, co bývalo, že je to špatně, celé. A ať se snaží jak chce, dál už prostě nemůže. A potom, když udělá to, co musí, přestože to je to nejlepší pro všechny, cítí se tak strašně bídně a mizerně... Jak dloho trvá, než se člověk vyrovná s nešťastnou láskou, s tím, že mu bylo ublíženo, s bolestí v srdci... proč jsou vtahy mezi lidmi tak strašně moc složité a spletité?