(Marinne, 03.07.2006, uvahy)
Jsem nedůvěřivá, ostýchavá a plachá. Jak laň, která se sama v houští krčí. Nemám u sebe nikoho, kdo by mi pomohl, kdo by mě nadzvedl z té špinavé země. Vlastně jsem sama špinavá malá nicka, která moc věřila lidských slovům, a pak padla do stínů a bláta. To lidé mě ocejchovali. To lidé mi vzali můj skvostný šat. Já milovala ho, a on byl kat.Jen kat bez čepice.To věřte mi, je zrádnější. Vydíte oči svého vraha. Vidíte oči toho, který vás pak zradí a zavrhne. Je to troufalé, ale bojácné. Jen pro mě mírně vrtkavé. V tu chvíli, kdy mi sťal hlavu a do srdce nalil žhevé olovo. V tu kratinkou chvíli jsem viděla jeho oči, které měly být skryty v mlzr nad řekou. On, můj Cháron...místo loďky sekeru měl.