(James Tony, 07.08.2006, uvahy)
Alergie na přírodu
Nechápu to. Nechápu ten „dokonalý“ systém Matky přírody, ve kterém je vše dotaženo do naprostého detailu, ve kterém nejsou žádné chyby jako v Matrixu.
Příroda má tendenci dokazovat lidstvu, že má nad ním převahu. A je to dobře. Ano, sice neumí vytvářet atomové zbraně, nemá ani stovky tajných, po zuby ozbrojených, organizaci, ale má v záloze pár obrovských vln tsunami, má dostatek magma, takže s ním může vrhat ze sopek o sto šest. A když má k jídlu fazolky, tak pak vznikají vskutku ničivé plyny.
Tak jak to, že je možné, v tomto bezchybném systému, dostat alergii na pyl kytek a rostlin? Vždyť, to je příroda sama proti sobě. Na jednu stranu chce, aby ji lidstvo neničilo, a na druhé straně díky alergii kterou mám ( a miliony dalších ) se nemohu ani přiblížit. Nemohu se kochat její krásou. Prostě to nejde, když se vám dvakrát zvětší obličej, z oči vám tečou slzy, neustále kýcháte a máte plný nos něčeho, co nebudu raději zkoumat.
Nechápu to.