Necitelná hovada

(Hippy, 09.12.2006, uvahy)

Šel jsem po ulici a přede mnou spadla babička, která uklouzla. Obcházeli ji a smáli se. Večer jsem procházel kolem nějakého baru a chlap tam fackoval ženskou. V Tescu mladý kluk ukradl toluen a zčichal se na hajzlíku do bezvědomí. A chlapi sedí domy, čumí na televizi a usrkávají pivo. Ženské šlapou na kole v posilovně nebo vedou babské řeči. Děcka pokuřují v parku trávu a „užívají si“. A já se na to dívám a přemýšlím. Kam až došli lidé v touze po majetku, po blahobytu a po úspěchu? A další otázka. Kde se nacházíme na této cestě my? Spadáme už do úplného konformismu, spadáme do škatulky postaviček, které jednají podle scénáře, který nám naděluje tento svět? Jsme těmi, kteří jenom žerou, chlastají, čumí na televizi a blbě se usmívají, když někdo řekne sprostý vtip? Nebo jsme něco víc?
Sakra, vždyť všude kolem nás jsou lidé, kteří potřebují pomoc. Nemocní, kteří leží osamělí na lůžku, postižení, za kterými do ústavu nikdo nepřijde. Ta děcka, která fetují v parku za vaším barákem. Rodiče, kteří se rozvádějí. Stále přibývá lidí, kteří se cítí osamělí, propadají depresím. Životní úroveň „stoupá“, ale lidskost mizí, vytrácí se. To už je pro nás důležitější vzhled a finanční situace než trpící lidé okolo? Asi ano! A co na to říká naše svědomí? Vzpouzí se alespoň? A jestliže ne, není něco v nepořádku? Neměli bychom se nad sebou zamyslet? A pokud mi svědomí říká, že nejednám správně, pojďme to změnit! Vždyť je to tak jednoduché. Stačí se usmát na postiženého kluka na ulici, odnést staré babce nákup, pokecat s kámošem, který je na dně. Proč ve všem hledat vědu?
Ale to bychom museli trochu slevit ze svého egoismu, že? Možná si nemusíš každé ráno půl hodiny gelovat vlasy, možná nemusíš pětkrát týdně makat v posilovně, aby vypadal jako Rambo. Nebo jako Angelina? Třeba nemusíš pořád myslet na svou finanční situaci. Co vlastně chceš? Více peněz než můžeš utratit? K čemu? Na co ti budou? A vezmeš si je s sebou, až se za tebou zavře jednou víko rakve? Ne, prachy si nevezmeš, ale lásku, kterou jsi rozdal ano! Tak si přestaň hrát na borce, který svým úsměvem sbalí všechny holky, a radši ráno rodičům nachystej snídani nebo vysej, aniž by ti museli něco říkat. Anebo získej v sobě trochu odvahy (to pak budeš machr) a zajdi do nemocnice. Přečti něco hezkého staré babičce nebo ji vezmi na procházku.
A zase budu omílat tu moji starou písničku, kterou už všichni znáte. Ať jsi věřící nebo nevěřící, jen čti! O nic víc nežádám. Ježíš se na této zemi narodil jako chudák. Žil obyčejným životem. Nad nikoho se nepovyšoval. Bral, co mu bylo dáno od Otce. A rozdával! Komu rozdával? Chudým, nemocným, postiženým. Uzdravoval, napravoval, dodával odvahu, radost. O nic víc mu nešlo. Staral se především o ty, kdo nejvíce trpěli. Sám říká:“Já jsem dobrý pastýř! Dobrý pastýř dává za ovce (lidi) svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk a vlk je uchvacuje a rozhání. Vždyť kdo je najatý za mzdu, tomu na ovcích nezáleží. Já jsem dobrý pastýř, znám svoje ovce a moje ovce znají mne.“
Také máme být dobrými pastýři. Tak už se konečně přestaňme chovat jako hovada a pomožme trochu druhým. Vždyť to nebude k dobru jen jim, ale také nám! Milosrdenství zachraňuje!

www.liter.cz