Krátká úvaha o tzv. „čecháčkovství“

(Aťan, 21.01.2012, uvahy)

Vyšší věk nemá skoro žádné výhody, ale jednu z mála teď použiju – nastřádané poznatky od puberty až do 57,5 let.

V srpnu 1968 přijely ruské tanky a naši společnost rozdělily do tří skupin – jedni se vstupem cizích vojsk nikdy nesouhlasili, druzí časem museli souhlasit, třetí část obyvatel si souhlas na ostatních vynutila. Tato třetí část se měla nejlépe, snadný kariérní postup, materiální výhody, apod.

Čecháčkovství by se stručně dalo popsat v jedné větě: „MYSLI SI CO CHCEŠ, ALE VE VLASTNÍM ZÁJMU MLČ!“.
Na polygrafické škole jsme psali slohovou práci na volné téma „Co tě v okolí zaujalo“. Drzý výrostek, dlouhovlasatý Aťan, popsal povinné dvě A4 o kontraproduktivnosti socialistických hesel v budovách, na budovách a mezi budovami (asi r. 1971). Jako budoucí literák jsem sloh uzavřel depresivními verši:

Procházím městem
jako moucha těstem,
jako vězeň mříží
chci projít bez potíží.

Dostal jsem pětku. Jeden z učitelů mně pak na chodbě šeptal: „Ty vole blbej, my jsme se ve sborovně kvůli tobě pohádali!“

A teď ruku na srdce, řekněte mi upřímně, je dobře že se ve sborovně hádali, nebo mlčení je ta správnější varianta?