(Richter Rosenheim, 05.04.2012, uvahy)
Bůh. Nejvíc probírané téma kromě válek, a lásky. Každý do vás o něm říká něco jiného. Každý nám říká, jak je bůh neomylný, milosrdný, jak nás má rád, ty kteří si to zaslouží. Někudy nás vede.
Jenže jsou opravdu ty cesty milosrdné? Opravdu je k nám milosrdný, když se mnoho lidí, kteří by si něco zasloužili topí v slzách a dále, dále padají na kolena? A lidé co kradou, lžou, pomlouvají ostatní si žijou jak "prasata v žitě"? Kdyby měl existovat bůh, měl by tomuhle udělat přítrž. Avšak se mi pořád zdá, že buď jen nečině sedí a s popcornem nás sleduje jako televizi, či neexistuje. Proč by také měl existovat? O všem přece tady rozhoduje tzv. silnější, rozhoduje jen člověk. Máme tu mnoho náboženství, které nám vyvrací myšlenku o neexistenci. Ale, ať to jsou hinduisti, jehovisti, židé, křesťani, nikdo nám zatím nepodal žádný hmatatelný důkaz o tom, že tam nahoře doopravdy je a točí božími mlýny. Ač můžu doufat v zázrak, neobjeví se. Jediné východisko je jak říkal pan Churchill: "Krev, pot, slzy." Nic nám nespadne do klína. "Bůh" je pomocná ruka vládnoucím. Pomáhá ukočírovat neposedné ovečky, pomáhá udržet alespoň některé lidi na uzdě. Nepochopím, proč někdo něco jako bůh vymyslel. Některé lidi akorát zničil.
Můj dlouholetý kamarád, kterého jsem znal ze školky. Byli jsme v jednu dobu nejlepší přátelé. Byl veselý, vtipný. Vydrželo to do 9 třídy, kdy se začal pomalu měnit. Všechno se mu zdálo hloupé, drzé. Něco se v něm stalo. A opravdu stalo. Jednoho dne o prázdninách mě vzal ven. Už když jsem na něj čekal na zastávce, tak mi to bylo divné, co se děje. Přijel v saku, s taškou od notebooku. A jdeme městem, k jedné budově. Vezme mě dovnitř. Už ta mapa Izraele mi začala věštit něco zlého. A potom, co pustil to video mi to došlo. Změnil se, protože se stal jehovistou. A mě, další přátelé chtěl sebou do té skupiny vzít taky. Po 12 letech, co jsem ho znal, se pouto přetrhlo. S takovým člověkem, který se tak nehorázně změnil, nechci mít nic společného. Člověka, kterého zničila víru v Jehovu, který ani neexistuje.
Jestli opravdu chcete žít spořádaný život, vykašlete se na boha. Je to čistě vaše věc, ale kupříkladu zmiňovaní jehovisté vás zničí. Vyprázdní mozek a stanete se jejich další loutkou. Loutkou, od který se odtrhnou přátelé. Něco obdobného je láska. Cit, který vás dokáže během chvíle odtrhnout od přátel. Když se člověk zamiluje do nežádoucí osoby, kterou vaši přátelé nemusí. A ta láska, ta osoba vás začne měnit. Měnit k horšímu. Až vás přátelé jednoho dne nepoznávají, co se to s vámi stalo. Nikdy nepochopím lidi, kteří se kvůli lásce změní, kteří kvůli ní zahodí přátelé. Zahodí přátelé, kteří se snažili při té osobě stát, ač to s ní nebylo poslední dobou v pořádku. Zahodí přátelé, když dostane pravdu, o kterou žádala. Zahodí přátelé kvůli věci, o které nevíte, jestli vám vydrží rok, či pár týdnů. Zahodit přátelé kvůli tak pomíjivé věci..