(Marri, 17.01.2007, uvahy)
V mé hlavě pluje myšlenka, není tam sama, ale stává se zásadní. Dlouho jsem jí držela, daleko od sebe, ale přece se objevila znovu. Chtěla bych žít ( na stejné planetě) s mou smrtelnou láskou. Stačilo by mi ho každý den, na pouhý zlomek vteřiny zahlédnout, ale ani kousek štěstí nestojí po mém boku.
On se totiž odstěhoval na oběžnou dráhu, kde vládne král THC. Přihlížela jsem tomu, jak odchází, společně s nazelenalým kouřem. V posledních společných chvílích jsem už nebyla nic a přeci všechno, alespoň toto jsem slyšela z jeho úst ke konci krásné minulosti, která nastala dřív, nežli musela.
Proč jsi mi ho vzala!? Skládám střípky našich chvil a zjišťuji, že i přes všechen bol, který se ti povedlo naložit na má bedra, stále cítím neochvějný závan milující osoby, která na mě hledí z mariuhanového nebe… Z úst nebeských andělů snad uslyšíš, mé táhlé srdceryvné sbohem…