(RU 82, 15.02.2014, uvahy)
Literární tvorbou jsem byl "postižen" až v dosti pokročilém důchodovém věku. Ani v jedné ze dvou absolvovaných středních škol nepadla zmínka o tvorbě básní ve formě prózy. Když jsem se s tímto literárním tvarem stále více setkával, nevěřil jsem. Myslel jsem si, že je to především jednoduchá a snadná tvorba a většinou, ani o ničem nevypovídá. Proto jsem svou pochybnost adresoval renovovanému odborníkovi v následující otázce:
"Je jen próza, u náhodně vybraného dílka, sestavená do odstavců jako báseň, uznávaný literárním tvarem?"
.....
Myslím že to bylo v říjnu
opadávalo listí
podzim byl tak blízko
Přišla jsi s úsměvem
dobře naložená
tak zvědavě čerstvá
s psaním které mi vrátilo
vzpomínky na dětství
no a pak si pohladila moje ego
jenom tak jedním slůvkem
že jako píšu skvěle
až jsem se červenala
i velká čarodějka
čaruješ lidem dobré věci
a probouzíš v nich radost
Naposledy jsi přišla
snad po špičkách kdo ví a s tebou název…
Davidův svět se vynořil
ve stromech ožil jeho příběh
v kamenech obtisk dechu
propletené prsty ve skalách…
…zase rosa padá za úsvitu
přikrývá v mechu stopy dávné
a ty se tam někde usmíváš…
Předložený literární text označuje sám tazatel za "prózu sestavenou do odstavců" .Není daleko od pravdy,-jenom s malou úpravou.Jde skutečně o prozaický text sestavený do veršů ( někdy jsou i tyto verše sestavovány do slok).Při tvorbě předloženého literárního díla je použito volného verše.V něm se neuplatňuje stálý počet slabik ve verši ( délka veršů bývá rozdílná,často i kontrastní , omezuje a eliminuje se i funkce přízvuků,často se potlačuje interpunkce/často v něm nenajdeme ani rým.U těchto druhů tvorby je důležitá koncová melodie verše,pauzy,důrazy. Volný verš je v české literatuře užíván od 90.let 19.století, především pak později v tvorbě Holana, Halase, Nezvala.Právě mezi oběma světovými válkami vznikl typ volného verše,jemuž podle jeho nejvyhraněnějšího představitele říkáme nezvalovský. Povšimněte si,že při užití volného verše se dá každý verš považovat za ukončenou větu. Pokusil jsem se vyzkoušet toto tvrzení z literární teorie- ověřit na tazatelem předloženém textu.Mohu říci,že by se mi text docela dobře recitoval,nebo četl, nebo vyprávěl.Právě tady je ale důležitá veršová intonace.Ta v sobě shrnuje nejen výšku hlasu,ale i jeho zabarvení,podílí se na ní přízvuk i délka slov a vůbec celá zvuková i významová podoba verše.Příklad volného verše z Kalasovy tvorby : Vaše velikost Nemyslit na sebe Vaše urozenost Oběť (František Halas,sbírka V řadě) Báseň v próze si podržuje vše,co je typické pro veršovanou báseň,zejména metaforiku. nahrazuje však verš tzv.rytmizovanou prózou.V tomto století se u nás dělí o popularitu s přízvučným veršem.(To je veršový útvar,který nejlépe přiléhá českému jazyku.Jeho hlavním znakem je pravidelnost v umístění přízvuků a pravidelnost v počtu slabik.) Předložená rytmizovaná próza s užitím volného verše je tedy uznávaným básnickým útvarem.
Když nezbylo, než se s danou skutečností smířit. Zcela náhodou jsem si přečetl to, co jen jakoby "Autor píše o sobě". Seřadil jsem do řádků a žasnul nad duchaplností i nad talentem. Posuďte sami!
Jak mince připadám si někdy osahaná.
Tolikrát zahřátá v něčí dlani.
Zahřátá, však vychládající.
Stvořená z kovu studeného.
Tak co se divíš?
Snad jsem i Kurva Prodejná.
A snad se jen tak tvářím.
Jsem taková jaká jsem.
Nestydím se za to.
Žiju tak, ať se Vám to líbí nebo ne.
Jdu si svým životem
a dělám vše pro to, aby stál za to.
Beru vše, jak přichází a snažím se,
abych odešla jako vítěz,
co nikoho neporazil na jeho cestě.
Neubližuji. Ani sobě, ani ostatním.
Někdy je se mnou těžké vyjít
a já jsem si toho vědoma.
Bohužel to moc neovlivním.
Jsem hádavá mrcha
a jsem na to pyšná.
Jsem to totiž já!
Za svou pochybnost se omlouvám, ale i tak raději zůstanu u svých kostrbatých, místy velmi rozevlátých i nerytmických pokusů, s neurčitým názvem VERŠOTEPEC: Všechny vás i své úhlavní přátele - zdravím!