Čimčarara čim

(Helen Zaurak, 06.01.2019, uvahy)


Je nekonečno podob,
jak být člověkem.
Ale jen jeden způsob
paradigma štěstí,
nikdy nelhat sám sobě,
zůstat otevřený,
se špetkou humoru.

 
Mají myšlenky křídla?
Bezpochyby ano,
k pochopení prostoru.
Ale vize jednoho
nepropůjčí křídla jinému,
cožpak tučňák může být orlem?

Jsme každý sám
ve svém údělu,
hledáme-li však cestu,
pak s láskou a trpělivostí,
ne nedůtklivostí,
ta je bránou do země hořkosti,
smutku.


Mají myšlenky křídla? 

Bezpochyby ano,
z otevřeného okna slyším:

 
čim čimčarara čim
_
 
 
 
 
 
 
Douška. Tento text není básní, je úvahou. Napsala jsem ji již před několika lety, nyní našla a trochu přepracovala. Domnívám se, myšlenkově je stále platná, a tak jsem si dovolila text  vložit. Mnohdy si někteří, sebe nevyjímajíc, myslíme, jak moc jsme otevření. Ale není to pokaždé pravda. Žijeme často v zajetí vlastních zakonzervovaných myšlenek, jež sice pokládáme za správné, ale aniž bychom je neustále konfrontovali s životem a zkušenostmi, přinášejícími další pohledy, o cosi přicházíme. O hlubší skutečnost a souvislosti. O hloubku sdíleného prožitku.

Obrázek není můj, ale v místě, kde nyní pobývám, žije spousta malinkatých vrabčáků, doslova tvoří oživené cvrlikající keře - viděla jsem na vlastní oči několik stromků a živých plotů osazených desítkami těchto drobných ptáků :-)

Děkuji za případné přečtení.

Hel.

www.liter.cz