(ewon, 08.02.2020, uvahy)
8. 2. 2020
Nejprve reaguju na úvahu Slava Milo. Pak rozvíjím svoje asociace. Bylo relativně přímočaré celou věc napsat.
https://www.liter.cz/uvahy-ostatni-862590-cist
V tomto bodě I) už se rozcházíme. Předně nevím, přesně jak definovat 'logickou vědu'. Ale předpokládejme, že bychom se aspoň na něčem ohledně jejích pravidel shodli (pravda a nepravda, výroky, vyvozování).
Pak soudím, že to, co je pravdivé je skutečnost, to co je nepravdivé, skutečnost není. To čeho tedy v realitě nikdy nelze dosáhnout je neskutečnost. Na tomto je, řekl bych, postavena (patrně) víra v objektivní svět. Stručně tedy problémem, který před námi vězí je představit si negaci výroku (velice skrytě a velice nepřímo narážím na jednu stať od B. Russella, kterou si spíš už ani nepamatuju). Protože je to zkrátka o tom, představit si něco, co neexistuje.
Tj. mám-li být konkrétní na Sahaře neprší můžeme chápat jako výrok. Který pokud je v souladu se skutečností, znamená, že tam neprší. (řešit kdy, už považuju v této situaci za detail, stejně jako odkud pokud je Sahara). Negací výroku je pravděpodobně to, že na Sahaře prší. Jediný způsob, jak to ověřit je mít nějakou informaci o tom, co se děje na Sahaře.
Ještě se pokusím rozebrat neexistenci negace. Jak je tedy možné, že negace je uvažována. Patrně proto, že mozek nebo lidské uvažování je obdařeno představivostí, je tedy schopno vytvářet i věci, které skutečnosti neodpovídají - což je jádro problémů ale i jádro pokroku. Jestli tušíte co chci říct. Pegase musel někdo stvořit, i když patrně nikdy neexistoval. Všechny vědecké pravdy musel někdo stvořit a pravděpodobně než byly objeveny bylo mnohem více vědeckých omylů. A tento proces stále pokračuje. Tj. schoponost abstraktního myšlení nám dává možnost vidět pršení na Sahaře. (ale patrně žádný mozek není schopen do důsledků vidět, co by to znamenalo pro cirkulaci, pro oběh vody, zkrátka musely bychom předpokládat nějaký zázrak - významné porušení fyzikálních zákonů - aby se tak stalo). Stejně tak si třeba i malé dítě dovede představit, že Slunce přestane svítit - opět podobná situace. A samozřejmě jde o množství naprosto banálních lidských situací, kdy uvažujeme, co je pravda a co ne. A též kdy lžeme a kdy ne. Tj. narozdíl od výrokové logiky lhaní může být v té či oné formě blízké každému.
(odbočka: samozřejmě mnohem zajímavější je aplikovat podobný přístup na jiné fenomény života, umění, jestli jezdit vpravo nebo vlevo, až po uvažování nad vztahy a třeba tím, kým si myslíme, že jsme. Nežijeme vlastně z větší části ve fantazii, kterou si třeba i z ryze praktických důvodů vytváříme o světě a o sobě?)
Teď se vrátím opět k logickému zkoumání, a v čem jsou jeho úskalí. V čem můžou nastávat problémy? asi zejména v tom, co je ještě ve sféře ověřitelných výroků, nebo výroků, které dávají smysl. ("Hnědý skafandr určoval hbitost orchestrálních obrazů v duchu světovosti" - nemusí tak úplně dávat smysl a též jeho odpovídání skutečnosti je dost narušeno)
Formálně můžeme stvořit spoustu vět, které možná i jsou výroky, možná ne. Např."Trump je dobrý prezident". Opakem bude výrok: "Trump není dobrý prezident."
A už asi vidíme, kde je problém oproti výroku o dešti na Sahaře, jedna cesta je hodnotit reálné věci, které Trump dělá a mít možnost připojit k nim hodnocení - to se patrně podobá ověření deště. Z druhé strany ale můžeme celou věc chápat subjektivně jako lidské hodnocení amerického prezidenta. V tom případě podle někoho Trump může být dobrý a pro někoho špatný. Myslím, ale že to neznamená, že by realita unesla platnost výroku i jeho negace (tj. že by Trump byl současně dobrý a špatný, čímž by měl vznikat paradox), byť to tak na první pohled může vypadat. Prostě věta: Trump je dobrý prezident. Vlastně může být přeložena jako: jsou lidé, kteří si myslí, že Trump je dobrý prezident. Opakem pak může být: nejsou lidé, kteří si myslí, že Trump je dobrý prezident. A zde doufám realitě odpovídá pouze pravdivý výrok, což pravděpodobně bude, že jsou lidé, kteří si myslí, že T. je dobrý prezident (ale nejde nám o to, co je pravda, ale o to, že pravda může být právě jedna věc).
Problém tedy není existence pravdivosti a nepravdivosti ve skutečnosti, je to spíš analýza toho, co výrok je, a co výrok není. A potom, ověřování toho, co pravdivé je a co pravdivé není.
"Výrok lidstvo se dostane do roku 2030 na Mars" jistě výrokem je, ale pousoudit jeho pravdivost je přinejmenším obtížné. Samozřejmě v roce 2030 už to tak obtížné nebude.
Shrnuto tedy: nějaké teorii logiky v tomto ohledu vůbec problém nevidím, problém vidím vždy v aplikaci logiky na jednotlivé aspekty reality. Stručně řečeno tedy v lidském myšlení... a stejně pak začnu tvrdit, že lidé jsou iracionální. Mimochodem, je to výrok nebo ne? :-)