(blues, 26.02.2021, uvahy)
Přišel mi gratulovat Olda a místo reprodukce od Marolda, dal mi přání do ruky, povídám mu:"jen žádný moudra".
Gratuluji!
Tobě i nám ostatním, kterým je mezi 30ti až 80 ti lety… Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené ve 40.,50.,60.,70.,80., letech, neměli vůbec šanci přežít… Naše hračky obsahovali toxické látky a přesto jsme je rádi okusovali. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, natož ochranné helmy na hlavu, jen ty plechové, válečné. Pili jsme vodu, která přitékala olověnými trubkami. Jedli jme chleba a máslo, pili mléko. I červené limonády obarvené barvivem vyráběným z kamenouhelného dehtu. Byly jsme hubení, protože jsme pořád lítali někde venku. Také nás posílali často do ozdravoven pro hubeňoury, Z jedné flašky nás obvykle pilo několik, ale všichni to ve zdraví přežili…Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistání v pangejtu jsme ji namontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a domů jsme se vrátili až za tmy. Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo komu volat… neměli jsme žádné PlayStation, Nintendo eller X-box – vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Odpoledne jsme trávili s kamarády venku. Prali jsme se, padali ze stromů, měli modřiny, ale naučili jsme se to překousnout a vyříkat mezi sebou. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík) a místo tabáku jsme kouřili sušený kaštanový listí. I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko.
Posledních 50 let bylo explozí nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost-naučili jsme se chovat a poradit si…Blahopřeji!!! Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě!!! I ty jsi jedno z nich:o).