Slza po tváři kanoucí

Trvalo mi to dlouho, ale nakonce se to zdařilo přesně tak, jak jsem chtěl. Na obloze svítí slunce a v noci měsíc a hvězdy. Jejich bledý svit je tak nádherný. Na zemi jsou celé lesy plné stromů, které se kolébají doprava a doleva. Poušť se převaluje sem a tam. Chladivý anebo horký vzduch proudí pláněmi. Tak, jak jsem to chtěl. Dobře jsem všechno udělal. Celá země se nyní hemží zvířaty. Ptáci létají a zdraví mě svými hlasy. Jak nádherná je jejich hudba. A mezi stromy se míhají zvířata všech tvarů a barev. Dobře jsem to udělal, je to lahodné pro oko i pro srdce. Ale někdo mi tam chybí! Někdo, s kým se chci o to vše rozdělit. Někdo, komu chci toto vše darovat. Chci to s ním sdílet. Toužím ho milovat a toužím, aby on miloval mě. Udělám ho podle sebe, aby byl takový jako já. Tak to bude dobře. Stvořil jsem tedy člověka. Opravdu, vypadá jako já a navíc i myslí jako já a cítí jako já. Jak je to krásné, jak je to radostné. Ten člověk chodí po světě, bere si plody, které jsem stvořil, zná mě a já znám jeho. Máme se rádi a ve všem si pomáháme. Nic nám nechybí, máme jeden druhého. Jsme šťastní. Ale mezi tím, co jsem stvořil, je něco zlého. Je to had, dávný nepřítel. Jeho jméno nechci ani vyslovit. A ten dávný nepřítel, kterého jsem měl raději ihned zahubit, svedl toho člověka. Svedl ho na svou stranu a člověk ztratil mé přátelství, odmítl mě a tím mě zranil. Ale já nejsem mstivý ani zlý. Jsem Láska a jsem Milosrdenství. Já člověka nikdy neopustím. Odešel ode mě, ale vidím, že není šťastný. Jeho tvář už není podobná mé tváři. Je v ní tolik zla, tolik lítosti, smutku i nenávisti. Musím mu pomoci. A tak jsem znovu začal člověku pomáhat. Ale protože jsem mu dal svobodu, do ničeho ho nenutím. Někteří se ke mně navrátili, jsou skutečně šťastní a žijí v mé lásce. Jiní se ode mne odvrátili. Tak jsem vyrval kus sebe a stvořil jsem svého syna. Jediného opravdového syna. Poslal jsem ho k nim, abych jim ukázal, že je miluji, že je chci vyléčit a uzdravit ode všeho zlého. Zabili ho, ale to nevadí, protože jsem vše učinil tak, aby to bylo pro dobro lidí. Zabili mého syna a vyrvali tím i kus mého srdce, ale to je má oběť za to, aby oni mohli být šťastní.

A teď sedím a dívám se na ten nádherný svět, který jsem stvořil a nepřestávám se ptát. Proč? Proč mě odmítají? Proč volí raději zlo místo dobra? Proč nenávist místo lásky? Proč život místo smrti? Proč to jen dělají, když u mě mohou mít všeho dostatek? Někteří již mě nalezli a žijí ve stínu mých křídel lásky, avšak mnozí se ode mě odvrátili. Ale já je nenechám napospas, vždy je budu milovat a pokud to bude jen trochu možné, odpustím jim všem, co učinili a znovu je naučím milovat. Přeji jim, ať v tomto životě přijdou ke mně a já je nasytím dobrými věcmi. A když ne, v hodinu smrti ať se ke mně obrátí a já je přivedu do svého království, kde se mohou věčně radovat. Naučím je znovu milovat. Naučím je znovu Lásce.

Po tváři Boha stekla slza. Slza lítosti nad těmi, kteří se k němu nikdy nevrátí.