O smyslu Vánoc

O smyslu Vánoc

O čem jsou vlastně Vánoce? V poslední době především o rozdávání dárků. Rodiče si myslí, že dárky spraví všechno. Dítě, které se celý rok nachází uprostřed kolotočů hádek, nadávek a hektického života, se má najednou radostně smát a křičet:“Mami, mami.“ Jistě, dítě se usměje, dárky ho potěší. Ale zítra nebo přinejlepším pozítří je vše ve starých kolejích. Zase každodenní hádky s manželem, zase problémy v práci, zase na dítě nemají čas.

Nebo jsou Vánoce o tom, že se smiluji a jednou za rok navštívím své staré rodiče v domově důchodců? Nebo zajedu k nim domů a přetvařuji se, jak je všechno fajn a jak je ten život úžasný? Ale v duchu si říkám, aby už konečně ta šaškárna skončila a já se mohl vrátit domů a otevřít si pivo a čumět na televizi.

Na ulici si podáváme ruce a usmíváme se a už z dálky křičíme: “Veselé Vánoce, sousede!“ Nejčastěji tak přejeme tomu, s kým se přes rok ani nemůžeme snést.

Naoko předstíráme pohodu a klid a lásku k jiným lidem, ale v nákupních supercentrech do sebe žducháme lokty, v duchu všechny posíláme do hajzlu a nemáme daleko pro ostřejší slovo. Potíme se v zimních bundách a přejeme si, aby už byl konec těch hnusných Vánoc. Aby zase všechno bylo normální!

O tom všem jsou Vánoce? U většiny lidí ano! Jak je to smutné. Zredukovat smysl Vánoc na rozdávání dárků, pár návštěv a několik hezkých úsměvů. O Vánocích jde ale o mnohem víc. Původní smysl Vánoc tkví v tom, že křesťané chtěli mít jakýsi protipól vůči pohanským národům, které slavily svátky svých božstev. U nás v Evropě, která je stále označována jako křesťanská, je to odjakživa oslava toho, že Boží Syn sestoupil na tuto zem. A my to ztenčili na pár falešných úsměvů a pár drahých dárků. Ubožáci!

Boží Syn sestoupil na tuto zem. Zkusme alespoň na chvíli přijmout tento fakt. Poslouchejme jeho hlas:“Milujte se navzájem.“ Činíme to?
„Cti otce svého i matkou svou.“ Děláme to? Nebo zase jen o Vánocích?
„Když tě někdo udeří v pravou tvář, nastav mu i levou.“ Nebo beze smyslu oplácíme zlo zlým?
„Když tě někdo žádá o kabát, daruj mu i košili.“ Umím rozdávat nebo jen beru?

O tom jsou Vánoce! O tom, že Boží Syn sestoupil na tuto zem. Bůh se dal poznat člověku. V Písmu svatém je to vše zaznamenáno. Nemůžeme se vymlouvat, že o tom nevíme, nebo že mě se to netýká. Uvěř tomu a tvůj život se změní. Vánoce můžeš mít každý den. Avšak musíš odložit svůj egoismus, odhodit to, co ti překáží na cestě a poslechnout: “Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž, zapři sám sebe a následuj mě.“ A pak už to nebude o křečovitých úsměvech, ale bude to opravdový úsměv. Již nebudeme prarodiče navštěvovat z nutnosti, ale z lásky. Nebudeme se odvracet od bezdomovců, ale chvíli s nimi pohovoříme o jejich problémech.

Vánoce jsou právě o tomto. Vybízejí tě, abys změnil(a) svůj život, abys nabral jiný směr. Aby ses radoval, odvrátil se od zlého a uznal možnost, že Bůh skutečně existuje a zasahuje do tvého života.

Nechceš? Nemusíš! ON nikoho nenutí. Ale alespoň to promysli. A když už nic víc, prožij Vánoce jako dobrý člověk. Rozdávej lásku, opravdovost, upřímnost, radost. Ale ne proto, že to dělají ostatní, ale proto, že chceš. Že tím obohatíš sebe i druhé.