Zkušenost mlčení

Zkušenost mlčení

Rád bych se s vámi podělil o zkušenost, kteoru jsem prožil během uplynulého víkendu. Pro někoho to možná bude trochu bláznivé, jiný se nad tím snad na chvíli zamyslí nebo ho to povede k touze prožít něco podobného.

Žijeme v době šíleného spěchu, stresu v práci nebo ve škole. Je to doba, kdy člověk ztrácí čas sám na sebe, ztrácí čas věnovat se rodině nebo dětem. Jeho koníčky jdou stranou, aby stihl práci, povinnosti, nákupy, televizi a rychle ještě přečíst na internetu nejnovější zprávy. Rověnž je potřeba připojit se alespoň na hodinu denně na icq. Bez toho se přece nedá žít:-)

Někdy je dobré prožít trochu jinou zkušenost. Zapomenout na to všechno, odložit to a udělat se čas sám na sebe a na mé vlastní potřeby. Nikdo přece nechce být prázdná, vysátá skořápka bez obsahu. Často se podobáme pohybujícím se mrtvolám. Jenom chodíme a mechanicky provádíme každodenní činnosti. Občas je dobré vypnout a prořít něco jiného.

S několika přáteli jsme se odebrali do jednoho domu, který byl přes víkend nepoužívaný, abychom zakusili něco, co není možné zakusit v běžných, všedních dnech. Rozhodli jsme se pro SILENTIUM, tedy úplné ticho. V hluku světa člověk často přeslechne svůj vnitřní hlas, přehlíží své potřeby. Dokonce přeslechne i hlas Boží. Chtěli jsme zažít něco, co zažívají mniši v klášterech. Něco, co nás může obohatit. Přitom to nebyl žádný útěk z tohoto světa. Spíše jsme chtěli nabrat sílu a pak ji předávat dál těm, kteří to potřebují. Rovněz jsme setrvali v poměrně širokém společenství zhruba patnácti lidí.

Páteční večer jsme strávili zábavou. Vidím to jako docela dobrý způsob pro přípravu na ticho. Člověk se vyblbne a vyřádí. Okolo půlnoci jsme se sešli v jedné místnosti, kde měl jeden z nás promluvu. Jasně jsme si stanovili, že další den zachováme mlčení. Cílem měl být vstup do hloubky vlastního nitra, lepší poznání toho, co mě v tomto světě žene. Mělo to být také obrácení k vyšším hodnotám, dokonalejší pochopení smyslu tohoto života.

Sobotní ráno jsme strávili u snídaně. Tiché přežvykování jídla, pohledy z jednoho na druhého. Aby toto období bylo plodné, zakázali jsme i četbu knih nebo hledění do počítače. Obyčejné všední věci musely být úplně odbourány. První hodinu nebo dvě jsme trávili v tichém přemýšlení, přemítání nebo v modlitbě. K tomu byly v domě určeny dvě speciální místnosti. Kromě toho jsme bydleli každý sám, takže nebyl problém strávit dvě nebo tři hodiny úplně o samotě. Zhruba každé tři hodiny měl kněz krátkou promluvu, jakýsi námět k přemýšlení. Myslím, že když chce člověk proniknout hlouběji do podstaty života, je dobré mít s sebou takového člověka. Kněz je ten, který usměrní myšlenky k tomu, co je podstatné.

V průběhu hodin jsem začal pociťovat nádherné uvolnění. Běžné starosti ustupovaly, najednou nebyly vůbec důležité. Stále více se můj pohled stáčel do mého nitra. Na povrch vystupovalo to, co mě v mém životě trápí, všechny mé nedokonalosti. Předkládal jsem je Bohu s prosbou o uzdravení a očištění. To samozřejmě nemusí být cíle vašeho mlčení. Pokud v Boha nevěříte, alespoň lépe pochopíte skrze mlčení, co vás ve vašem životě sužuje. Co vám brání milovat druhé lidi. Co je příčinou těžkostí ve vašich vztazích.

Samozřejmě že občas bylo nutné prohodit pár slov, na něčem se domluvit, ale to není na škodu. Když se to provádí v tichosti a s ohleduplností na ostatní přítomné, je to v pořádku. I na ostatních jsem viděl, že je tento zážitek silně zasáhl, že zapůsobil na jejich smýšlení.

Ticho je naprosto úžasná věc. Zvláště v dnenší době, kdy téměř není místa, kde bychom ho mohli prožít. Přesto tuto zkušenost doporučuji všem hledajícím a všem lidem otevřeného srdce a také všem extrémistům, kteří touží zažít něco nového. Stojí to za to. Slibuji :-)