Víra a svět.
Víra a svět.
Anotace: Otázka stará jako lidstvo samo. Už ve chvíli zrození lidského rodu se začala řešit a přežije i posledního člověka na zemi.
Probírám se komentáři ke svým úvahám na téma Srbsko a svět a Irán a svět a nestačím se divit.
Dva lidé jistě vzdělaní a moudří se tady před mýma očima přou o něco co stejně nemohou vyřešit. Hlavní problém jejich sporu je v tom, že oba mají pravdu. Té věří a nejsou argumenty, které by je mohli přesvědčit.
Kdyby to nebyli moderní lidé a žili by na jiném místě než tady u nás mohlo by dojít i na krev. To naštěstí nehrozí a tak se mohu k jejich sporu vyjádřit.
Víra je každého věc a má na ní plné právo v tom se jistě shodneme.
Problém nastane ve chvíli, kdy se snaží přesvědčit o své víře druhé lidi.
Má na to právo ?
Podle mne ano, ale záleží na tom jaké volí prostředky.
Pokud se rozhodne svoje přesvědčení šířit ohněm a mečem dělá chybu. Osudovou chybu jak pro sebe tak hlavně pro své přesvědčení.
To platí bez výjimky pro všechna náboženství.
Je úplně jedno zda toto zlo páchá americký kovboj s Texasu, který se shodou náhod stal prezidentem první velmoci světa nebo fanatický mula v Afgánských horách.
V tom si jsou křesťané naprosto rovni s ostatními náboženstvími.
V čem je podle mého názoru rozdíl ?
Hlavně v tom, že naše Euro-atlantská civilizace rychleji dospěla než zbytek světa.
Podle mého názoru už máme mi křesťané a to hlavně katolíci ty nejhorší excesy za sebou.
A tak mi prosím nevyčítejte křížové výpravy, inkvizici a násilné šíření víry v Americe, Asii a Africe.
Já u toho nebyl a Vy nakonec taky ne.
Vezměte si vzor z Turecka. To genocidu Arménu v letech velké války prostě popírá a kdo tvrdí opak jde v Turecku do vězení. Žádná genocida nebyla a diskuze prostě končí.
Zbytek světa a to hlavně svět islámský musí dospět a obrousit hrany.
Nám v Evropě to trvalo pár set let a jim to také chvilku potrvá.
Nic s tím nenaděláme a není možné tento proces urychlit. Evropa to začíná chápat. Amerika ne, ale nakonec to pochopí. Hory mrtvých v Iráku ji přesvědčí.
Jak se pozná, že i Islámský svět dospěl ?
To bude kupodivu snadné.
Až bude moci kreslíř namalovat karikaturu Mohameda a v Saudské Arábii bude vysvěcen první katolický kostel budou i muslimové dospělí.
V té době už nebude žádná Al-kajda a ve svaté zemi nebudou umírat neviní lidé rukou fanatiků.
Připadá Vám to jako utopie ?
Nikdo z nás se toho nedožije, ale tento čas musí přijít.
Aby tato úvaha nevypadala jen jako duel křesťan versus muslim dovolte mi ještě jednu vsuvku.
Celý svět teď šílí ve jménu Tibetu a jeho práva na svobodu vyznání.
Nic proti ničemu, ale jestli chceme podporovat vypalování čínských obchodů a bití Číňanů jen proto , že jsou Číňany tak náš kredit upadá.
Ten sympatický asketický starý pán v Indickém exilu se stal celebritou v duchu svých převážně Amerických obdivovatelů ze světa filmu a televize.
Jím reprezentovaný náboženský směr je něco jako novodobé poblouznění, kterému podléhá i dost lidí u nás.
Kdo nejde s dalajlámou není prostě in.
Pokud by, ale návrat jeho svatosti do Tibetu měl být doprovázen vyhlazením jinověrců tak by vše asi nebylo úplně v pořádku.
Na tom se snad shodneme.
Časová shoda nepokojů s olympiádou je tutově pouze náhodná. Pokud tomu věříte tak jste dost naivní, ale je Vám o dost lépe než myslícím lidem.
Závěrem mi dovolte, abych se pokusil poradit všem, kteří neví kudy jít po cestách svého duchovna.
Vyjeďte po silnici číslo sedm z Prahy. Mezi městy Slaný a Louny narazíte na vesnici Panenský Týnec. Zastavte a jděte do torza nedostavěného gotického kostela.
Až budete úplně sami opřete se silou svého těla i ducha o stěnu z kamene a podívejte se do nebe. Je možné, že pocítíte boží přítomnost.
To platí pro katolíky, protestanty, muslimy, hinduisty a samozřejmě i pro nevěřící.
Podle mého názoru bůh nepotřebuje kostely se zlatými svícny ani vznosné mešity a jiné svatostánky.
A hlavně jeho dětmi nejsou jen dvě miliardy křesťanů, ale všichni lidé na zemi bez rozdílu.
Komentáře (20)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Dobrá úvaha, moc se mi líbí. Právě čtu zajímavou knížku, "Nebe-Peklo-Nirvána", je o Buddhovi, Ježíšovi a Muhhamedovi(omlouvám se za pravopisné chyby), a je s podivem, kolik toho mají tito tři "šiřitelé odlišných vír" společného... Lidé by se občas měli zamyslet, že víra je součástí každého člověka, protože každý v něco věříme, ať už v Boha(jedno jakého), lásku, v život, v osud...
19.04.2008 11:33:00 | Simísek
Tak teď už si rozumíme víc... pak to, co ty nazýváš vědomou přítomností, kdy hodnotíš a snažíš se žít, abys neublížil, tak přesně tomu já říkám přemýšlení o budoucnosti. Stejná věc - jiné termíny.
A duchovní vůdci? Ano, každý člověk má určitou tendenci nechat se zmanipulovat. Někdo větší, někod menší. A také je pravda, že občas tě spolek drží při zemi a neenechá tě jít nahoru. Ale to já neberu jako tragédii. Nemám rád ty, kteří přijímali od svého okolí a pak, jednou, když ho dorostli, tak ho opustili, že nemohou nadále růst. Jak už jsem psal, člověk není idividualista a nese odpovědnost nejen za sebe, ale i za celou tu svoji skupinku. To je právě rozdíl mezi křesťany a Budhisty. Křesťané vždycky preferovali růst společenství víc než růst jednotlivce. V Bibli také Bůh častěji promlouvá ke skupině lidí než k jednotlivcům a na mnoha místech Bible připomíná, že buď všichni, nebo nikdo... Křesťané občas nerostou tolik, prootže je společenství zdržuje, ale na druhou stranu mu nezpůsobí svým odchodem újmu.
09.04.2008 13:11:00 | Daniel S.
Nemluvím o přítomnosti, kterou popisuješ. Mluvím o vědomé přítomnosti, kdy plně zhodnocuji, zda druhým neubližuju a žiju prostým životem. Potom nemůžu konat to, co popisuješ.
V pořádku, spolky jsou v pořádku, do té doby než se tam někdo prohlásí za vůdce a ovečky ztratí svou identitu, svů pohled na duchovní cestu. Další nebezpečí tkví v tom, že se mnohdy stane, že se jedinec duchovně zralý nedostane dál, protože mu to spolek nedovolí. Proto spousta budhistů pracuje samo se sebou. To se mi právě nelíbí na křesťanských sešlostech, spousta lidí papouškuje něčí názory, bere je za své a pravda je možná úplně jiná (viz různé konference na televizi Noe). Pravda neleží ve slovech řečníků, pravda je v nás
09.04.2008 11:47:00 | Dao de
A ještě dodám:
Jsem křesťanem proto, že následuji Ježíšovo učení. A křesťanem je každý, kdo tak činí. Nemá to co dělat s příslušností k církvi. Znám křesťany, kteří nejsou v žádné církvi, ale znám i nekřesťany, kteří jsou v církvi.
Křesťanství se s církvemi nekryje až tak úplně... Ale dá se čekat, že ten, kdo následuje ježíše, nebude chtít být se svou radostí nad nalezeným smyslem života sám... a najde si podobné kamarády. A spolu tím začnou tvořit církev i když nebude zaregistrovaná u ministerstva kultury...
08.04.2008 21:27:00 | Daniel S.
Dharmabymu:
Víš s tou budoucností to není tak jednoduché. Já bych řekl, že je to naopak, dneska spousta lidí "nic neřeší" a chce žít jen přítomností. Kolik písniček zpívá, že nechce myslet na zítřek a žít ze dne na den...
A pak? nemyslí na budoucnost... a pak čeká dítě a necítí se na to, zratí práci, protože žije dneškem, někoho zraní, protože si neuvědomí, co tím v budoucnu způsobí. Když začneš žít jen dneškem, sice jsi chvíli svobodnější, ale brzy přestaneš nejenom přemýšlet o zítřku, ale zapomeneš, že nějaký zítřek bude. A rozhodnutí, které je dnes správné, nemusí být správné zítra.
Ne, ne.. Bible říká, že se nemáme bát budoucnosti a nemáme si dělat se zítřkem starosti. Nemusíme hmotařit, zajišťovat se a tak.
Ale máme se připravovat na "Kristův příchod". Máme myslet na "olej v lampách" aby nám nedošel, když bude nejhůř. Naopak, máme myslet dopředu, ptát se, přemýšlet a rozvažovat "dnem i nocí nad zákonem Božím". Máme cíl a známe cestu. Chceme dojít. Život není bezúčelná cestaa potulka... kdo chce najít, ten najde... ale kdo se jen toulá, ten sice hodně uvidí, ale mine se cílem...
08.04.2008 21:22:00 | Daniel S.
Je to tak,a těmato debatama se snažíme víceméně přiblížit se tomu,i když samozřejmě je stokrát lepší mlčet,vnitřně i zevně..A nebo to kombinovat:-)
08.04.2008 12:50:00 | Weylin
Ještě jednu věc jsem chtěl napsat a tuším, že podobnou věc se tu snaží nastínit i Mystik.
Stále tu mluvíte (ty a Hippy) o naději a víře v budoucnost. Shodneme se, že mysl tvoří budoucnost, mysl tvoří věci, které škodí druhému, možná že mysl je tím pomyslným satanem. Když mysl oslabíš a začneš žít více v přítomnosti, co se stane? Přestaneš příliš plánovat, přestaneš přemýšlet o budoucnosti, nutně musíš přestat přemýšlet o naději i víře, protože to jsou výplody budoucnosti. Spousta dnešních lidí v tom vidí slabost, to že člověk žije prostě, příliš neplánuje, nezažívá žádný adrenalin, ale nikdo si to nevyzkouší, stačí jeden den vypnout, vše dělat vědomě a v přítomném okamžiku, brát věci tak jak jsou, nebrat si věci osobně. V té chvíli se otevře ta neskutečná svoboda a klid a to je ta boží přítomnost. K prožívání přítomnosti není třeba víry a naděje, ta tu je a pomocí duchovní praxe k oslabení síly mysli a jejích výplodů ať už budoucích nebo vzpomínek je třeba určitý druh úsilí a nadhledu, která se později přemění na tzv. "boží milost". Kdo ztratí život, nalezne ho. Však tu větu znáš. Není to ta ztráta života? Ztratit i tu poslední touhu, to sobectví, které si vláčíme a které ty touhy krmí?
08.04.2008 12:42:00 | Dao de
Daniel:
No vidíš, teď ještě přijmout, že nepotřebuješ být křesťanem, abys praktikoval Ježíšovo učení, potom se z tebe vytratí druh hrdosti o které píšeš níže a už jsi doma. Budeš na nejlepší cestě poznat sebe, boha, všechno ;)
To je konec přátelé ;)
08.04.2008 12:25:00 | Dao de
Mystik:
To bych si ani netroufal říct, že neexistuje láska bez přívlastků. Ale jedním dechem dodávám, že tak daleko nejsem. To nejde prostě jednou odpoledne vstát a říct si, tak teď už má tu absolutní lásku bez přívlastku a odteď už jsem zcela plný lásky. Lhal bych si do očí, kdybch něco takového tvrdil.
Ale stejně jako ty pojmenováváš lásku sluncem, já ji pojmenovávám Bohem. Bůh je láska a mým cílem je se k němu co nejvíc přiblížit. A až tam budu, pak teprve bdu umět říct, co ta láska v plnosti vlastně je.
08.04.2008 10:34:00 | Daniel S.
Danielovi-proto že neznáš lásku bez přívlastků,neznamená že neexistuje-pouze pro lidi kteří si to myslí.Možná že tomu čemu říkáš láska,je jen její slabý odvar,paprsek,ale ne slunce samo,ale protože tam ta její esence je-i když velmi slabá,zdá se Ti úžasná..A co teprve slunce samo..
08.04.2008 09:39:00 | Weylin
Dharmabymu:
Ano, máš pravdu, víra je v mysli, ale já si nemyslím, že člověk může být bez rozdělování a bez "takzvaně svého". Já chci být někde doma, chci být někde mezi svými. To, že mám někde rodinu ještě ale neznamená, že se budu dívat na jinou rodinu skrze prsty.
Nejsem křesťanem proto, že patřím do nějaké církve, jsem křesťanem proto, že jsem přijal Kristovo učení za své. Jsem křesťanem, protože jsem přijal Ježíšovy rady do života. A protože jsem křesťanem, proto jsem v církvi stejně založených.
Kdybych byl zahrádkářem, taky bych se asi dal do nějakého spolku, který by mi vyhovoval a nemyslím si, že bych se díval nevraživě na včelaře, protože dělají něco jiného nějak jinak.
Církev nevznikla proto, aby šířila ohněm a mečem svoji pravdu. Církev vzikla, protože ti, co věřili stejnému slovu, chtěli být spolu.
Doba náboženských válek snad už alespoň u nás v Evropě pominula. Stálo hodně krve, aby si člověk uvědomil, že různost není na závadu. A ćlověk který toto pochopí se může směle stát členem jakékoli strany, církve, denominace a kdo ví čeho ještě. A člověk, který toto nechápe, ten se pak stává novým Hitlerem, Stalinem, Maem a dalšími. Ale vina není v socialismu, ani v komunismu, ani v Budhismu ani v Křesťanství. Vina je v těch lidech.
08.04.2008 07:52:00 | Daniel S.
Mystikovi:
Víra - naděje - láska. Už je to hodně dlouho, co Pavel z Tarsu dal tyto tři věci k sobě dohromady. A ono je to logické... člověk potřebuje věřit v budoucnost v lepší svět, potřebuje mít ideály a Bůh to je synonymum těchto ideálů. Dál pak člověk potřebujemít naději, aby se nejen díval na svoje ideály, aby jim věřil, ale aby se do nich taky pustil. Potřebuje mít naději, že dojde zas o kus dál. A nakonec potřebuje lásku, aby nešel přes mrtvoly, aby se netlačil dopředu, aby mohl kooperovat, aby pomáhal a bylo mu pomoženo.
A ano, láska se žije, stejně jako víra i naděje. A i když je láska největší z této tojice, stejně je s těmi ostatními propojena. Láska nemůže existovat bez víry, víra bez naděje a naděje bez lásky. Kdo ztratil jednu z těchto vlastností, ztratil všechny tři.
08.04.2008 07:43:00 | Daniel S.
Daniel:
Napsal jsem, že víra je v mysli a ta (mysl) rozděluje, mysl tak prostě pracuje, ať se snažíš sebevíc, pořád mysl bude pracovat v tomto režimu. Proto když mysl bude neustále slyšet o jiné víře a ty budeš přesvědčený o té své víře jako jediné správné, potom může dojít k ataku vůči víře těch druhých. Není to pravidlem a ty jsi toho asi vyjímkou, ale takových lidí (mých známých), kteří to nezvládají je mnoho a války v historii jsou toho nechvalnou vizitkou, koneckonců i v současnosti všude po světě se to děje. To se týká nejen náboženské víry, také všech různých věcí, kdy si někteří myslí, že mají patent na pravdu a jejich názor je absolutně platný v celém vesmíru
07.04.2008 12:19:00 | Dao de
Ještě Danielovi-Láska víra,naděje..Myslím že víra a naděje je to samé.A není lásku lepší mít a prožívat než v ní jen věřit?A stejné je to s tím co s nazývá bůh.:-)
07.04.2008 09:33:00 | Weylin
Tanula-milý příteli,špatně jsi to pochopil,my se s Danielem sice přeme,ale nemyslím že by mezi náma došlo "na krev",přeme se takto už dost douho a je to jen výměna názorů na jednu věc a zaplaťpánbůh,že máme každý jiný,jinak by jsme byli jak dva oslíci kteří jen kývou a nechápou.Možná máme pravdu oba-svou- ale spíš je někde uprostřed,ale věř nebo ne,já na ní-té své-nelpím.Pouze ted´ věci takto vnímám.Ale to co jsi napsal nakonec,to tak asi bude,všichni jsme části jednoho celku,pouze někteří tomu věří a někteří se o tom snaží přesvědčit osobně,těm víra nestačí.
07.04.2008 09:18:00 | Weylin
Souhlasím a nemám s tím problém. Stejně jako nemám problém s budhismem nebo jiným náboženstvím. Ale víra k člověku patří stejně jako jídlo a pití. Bez víry, naděje a lásky není společnost, není pokrok, není život. Člověk je tvor společenský a nemůže žít bez druhých. A stejně jako nemůže žít sám a nebo v malé skupině, tak stejně nemůže žít jako mravenec v obrovské skupině. Proto vznikají církve, denominace, sbory, frakce, sekty, apod. lidé tíhnou k jiným lidem, kteří vidí život stejně nebo podobně. To nemá co dělat s nenávistí. Já tíhnu k naší vlasti a ke svému městu a kraji, protože jsem tam doma, znám to tam a rozumí tomu. A nejsem naštvaný na Pražáky i když bych nechtěl žít jako oni.
Jako křesťan tíhnu k jiným křesťanům. Jako křesťan jsem protestant z českobratrské církve, západočeský seniorát, sbor Horní Slavkov. Je to moje krevní skupina a nedívám se skrz prsty na katolíky nebo třeba budhisty. Ale je to nepoměřitelné, stejně jako je nepoměřitelné velkoměsto Praha s vesničkou Loučky. Já a pražáci máme společné to, že jsme Češi... A s některými i to, že jsme křesťané. To otevírá dveře nejen do domu, ale i do srdcí. A víra tu není, aby rozdělovala, ale aby spojovala. Křesťanům trvalo, než to pochopili, než pochopili, že rozdíly nejsou problém, ale naopak obohacují.
A proto skřípu zuby, když někdo tvrdí, že víra rozděuje a od víry je krůček k nenávisti a násilí. Stejně jako není nenávist v uznáni filozofiského pragmatismu, tak není nenávist ani v uznání křesťanství nebo jiného náboženství...
07.04.2008 09:16:00 | Daniel S.
Daniel:
Stačí pokora k okolí a nikdo nemůže vymřít, protože vše bude v harmonii. Naopak kdo bude věřit ve svou víru, ten se bude dívat přes prsty na víru druhého a to už je kousek k pohrdání a nenávisti.
Víra je v mysli a mysl rozděluje, ta nehledá spojitosti, koneckonců tvé názory a názory Tanula jsou toho důkazem.
Ten rozdíl vidíš ty. Já ho nevidím, ty ho chceš vidět, já ho stále nevidím. Rozdíl mezi křest a bud je tak pomíjivý, jako jsou naše životy. Budhista hledá v sobě, aby následně poznal ostatní (okolí), křesťan jde cestou odevzdanosti, odevzdává se bohu (okolí), aby následně poznal sám sebe. Jsou to dvě cesty, směřující do stejného bodu. Cíl je stejný, to že ho nevidíš není problémem náboženství, ale tvůj vnitřní předsudek.
Rovnice je: jablka + hrušky = ovoce
07.04.2008 08:30:00 | Dao de
Dharmaby:
Nepotřebujeme víru? Zrovna nčera jsem koukal na stránky statistického úřadu, jak vypadá náš národ, který nejen že "nepotřebuje víru", ale také ji skutečně nemá... Vymírá. Stejně jako kdysi římská říše, stejně jako spousta dalších civilizací, vymírá na své neduhy vyspělosti. Vymírá, protože si myslí, že nepotřebuje víru, že ona sama je si už dostatečným Bohem, který se dokáže o sebe sama postarat.
Mimochodem, víš, co je hlavní rozdíl mezi křesťanstvím a budhismem? Budhismus se obrací k sobě, do sebe, k očištění sama sebe. Křesťanství se obrací k druhým lidem s pomocí a útěchou. Budhista hledá svého boha v sobě, kdežto křesťan svého Ježíše v druhých lidech.
Proto jakýkoliv pokus o věroučné srovnání dál musí nutně selhat, protože jablka a hrušky se porovnávat nedají. Dají se jedině vážit na soudu dějin. A opravdu, pokud by Budha přicházel do Tibetu a měl na rukách novou krev, byl by i celý budhismus shledán menším.
07.04.2008 06:35:00 | Daniel S.
Závěr je sice sladký a nestranný, ale ty to jistě tak necítíš. A věta: "Jím reprezentovaný náboženský směr je něco jako novodobé poblouznění, kterému podléhá i dost lidí u nás."
Za prvé to není sladké a za druhé víš proč tomu tak je? Protože ježíšovo učení upadlo díky špatné práci církví a duchovní praxe je něco víc než jen klečení v kostele a dostávání odpustků, proto lidé hledají duchovnější směry a to budhovo učení nabízí, je to totiž praxe pro očištění mysli.
Co se týče muslimů a jejich dozrání, tuhle teorii už jsem slyšel. Etapy se dají přeskakovat, stačí správný náhled a nemusely by se konat žádná vraždění v historii. Jsme si rovni, jsme lidé, to stačí, nepotřebujeme víru.
06.04.2008 21:10:00 | Dao de
Sám bych to lépe neřekl, spíš bych to řekl mnohem kostrbatěji a hůř. Souhlasím na 110%
06.04.2008 21:09:00 | Daniel S.