NEBE S TVÁŘÍ

Bože, až dnes jsem si všimla, jak máš krásné, velké, modré oči. Díváš se na nás ze své výšky a snažíš se nám dát najevo svou radost i svůj žal. Když se těšíš, z nás dětí přírody, tvé putující znaménko září. Po ránu, kdy tvá tečka na tváři se probouzí, zrůžovíš, a když jdeš spát, rozpaky se červenáš. Pak zavřeš oči a na nás nehodné, dolehne tma. Chodíš spát, jak jsem si všimla, podle ročního období.
I přesto, že máš zavřené oči, když spíš, vidíš co se pod tebou děje.V noci se na tvé tváři objeví pihy, které ve dne nespatříme. Tvé znaménko je zastíní.
Jak jen je podivná tvá toulavá tečka. V noci ztrácí svůj žár a bledne. Dívá se místo tebe. Svítí svým bílím studeným světlem, bezduchým milencům na cestu z domu. Často mění svou podobu. Jednou je kulatá jako dětský míč, jindy je ztracená pro lidské oko a mezi tím ubývá nebo naopak nabývá na své plnosti. Je nestálá.
Tak takhle vidím tvou radost já.Ptáš se jak vidím tvůj žal?
Tvé modré oči se zakalí. Jsou šedé až tmavě modré a tvé znaménko se schovává.Jen tu a tam vykoukne na svět, podívat se co děláme.A když je ti nejhůř, z tvých skoro černých očí kanou na zem velké, těžké slzy. To je i mě pak hrozně těžko. Na srdíčku mám mrtvého motýla a do očí se mi derou slzy. Těm tvým jsou podobné, jen je kuchař trošku přesolil.
Nejsem na světě moc dlouho, ale vím, že když se zlobíš, nejsou v noci vidět ani tvé roztroušené pihy.A bouříš,duníš, kvílíš a nám nedáš spát.
Přesto tvá radost i žal nás drží nad vodou. Moc ti děkuji za tvou tvář, která se neumí přetvařovat.