Boží slovo

Co je to vlastně Boží slovo? Nějaký seznam pouček? Nebo pět tisíc let staré příběhy, které již dnešnímu člověku nemají co říci? Křesťanští autoři říkají (taktéž křesťanská nauka), že je to slovo živého Boha, které se do světa šíří skrze proroky, případně svatopisce. Toto Boží slovo je sepsáno v knize, které říkáme Bible nebo též Písmo svaté. Zajímavostí je, že je to nejprodávanější kniha v historii lidstva – tedy jakýsi bestseller, pokud se to tak dá vůbec říci.

O čem ale vlastně je vůbec Boží slovo? To si lidé vymysleli a pak to vydávali za něco, co řekl jakýsi bůh? Vůbec ne! Začátek Písma svatého hovoří o tom, že Bůh stvořil tento svět a také člověka. Písmo tedy mluví o samotném Bohu, o jeho stvořitelském umění a o jeho lásce, se kterou stvořil člověka, o kterého se také stará. Člověk později zhřeší (známý obraz Adamy, kterak je sveden Evou) a je vyhnán z Ráje. Toto je počátek Starého Zákona. Ten je pro dnešního člověka často nesrozumitelný, protože již nechápeme dobře dobové reálie. Situace byla asi taková – člověk byl vyhnán z ráje a nachází doba jakéhosi bezvládí. Lidé poznali hřích, moc, slávu a bojují mezi sebou. Bible nám pak předkládá zajímavé téma. Bůh není ten, který by lidi stvořil a pak opoustil. Právě naopak – vybírá si z lidí Izrael. Izraelský národ se stává vyvoleným Boha a Bůh se o něj stará a na něm zvěstuje svou lásku a slávu. Starý Zákon nám Boha předkládá jako Otce, který se stará o své děti. Izraelity nejprve vytrhává z moci Egypťanů, aby je vzápětí vodil pouští. V této poušti jim dává za vůdce Mojžíše. Z nebe jim dává manu – božský pokrm. Rovněž obdrží Izraelité desatero, které je platné až do dneška. Musíme si uvědomit, že to byla krutá doba. Lidé bojovali mezi sebou, zabíjeli se, brali poražené do otroctví, města spalovali. Za vraždu příbuzného se konala krevní msta na celém rodu. A do tohoto přichází Bůh, který není krvelačný. Jen dává Izraelitům zvítězit v jejich boji a vede je do země zaslíbené. Starý Zákon pokračuje pak dalšími knihami. Může to být třeba Píseň písní, která oslavuje Hospodinovo stvoření. Ve všem, co vidíme okolo sebe, je možné spatřovat Boha. Pak tady máme knihu moudrosti. Zvláště při slavnosti svatého Václava by si čtení z knihy moudrosti měli vzít k srdci naši zákonodárci – mluví se tam o tom, jak nebudou podvádět, ale spravedlivě vládnout a jednat. Kéž by tak žili podle tohoto Božího slova! Můžeme si přečít Žalmy, jedny z nejkrásnějších uměleckých děl, které kdy byly vytvořeny na tomto světě. A další a další věci. Co je vlastně cílem Bible? Jen a jen dát člověku poznat, kdo je to Bůh. Dát poznat, jak funguje jeho láska a jeho milosrdenství. A také ukázat, jak má člověk žít. My někdy žijeme tak nízce, jako nějaká zvířata hnaná zvířecími pudy. Jen práce, děti, zábava, ale nikde žádný smysl. Myslím, že si to často uvědomujeme, jen nevíme, co s tím. Boží slovo nás může inspirovat, může nám pomoci najít smysl života.

A pak tu máme Nový Zákon. Pokud někdy vezmete do rukou Bibli vůbec poprvé, začněte právě Novým Zákonem. Proč vlastně Nový Zákon? Protože jeho podstatou jsou Ježíšova slova: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly. A miluj bližního jako sám sebe.“
Vůbec celý Nový Zákon protiřečí lidské přirozenosti. V Novém Zákoně vystupuje Ježíš Kristus jako Boží Syn. Na jedné straně jeho božství podtrhují jeho slova. Pokud se do nich začteme, vidíme, že jeho slova nejsou slova lidskými. Člověk často odsuzuje, ale Ježíš říká:“Nesuďte, abyste sami nebyli souzeni.“ Člověk chce cizoložit, ale Ježíš nás napomína:“Já však vám pravím, že každý kdo na ženu hledí chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“ Moc vládnout je mnohdy silnější než my a dokážeme ubližovat druhým lidem. Ježíš říká.“Kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou. Tomu, kdo by se s tebou soudili o košili, nech i plášť.“ A další a další slova, která úplně odporují tomu, co je lidské, ale pozvedají k božskému. Tato slova nás mohou vést v našem životě, když si nevíme rady. Pokud nevěříte v Boha, i tak vám mohou být inspirací, jak správně žít.

Ježíš však mluví především o nebeském Otci. Říká, že nepřišel na tento svět, aby jej soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Jinde říká, že máme být dokonalí, jako je dokonalý náš nebeský Otec. Co to vlastně znamená? Dle Božího slova především dokonale milovat Boha a druhé lidi. Specifická je modlitba Páně, tedy Otčenáš. V ní se může každý člověk obracet k Bohu. Je v ní obsaženo vše, za co by měl člověk prosit a za co děkovat.

K čemu je vlastně nakonec tedy slovo Boží? K pochopení toho, že Bůh žije, že je to náš Otec. K tomu, že bez něj je život možná také krásný, ale mnohdy nenaplněný, únavný a často bez jakékoliv naděje. Navíc nás Boží slovo vede k reflexi vlastního života a k touze proměnit se. Stát se nástrojem v rukou Boha, oslavovat se ho svým životem. Na tom není nic trapného nebo špatného, jak je to dnes v Česku prezentováno. Pokud se to myslí upřímně, je život s Bohem v jeho lásce, moci a radosti to nejlepší, co vás může v životě potkat. A co může potkat lidi žijící kolem vás.