Existuje Bůh?-To je jasné že ano

1. Úvod

Drazí čtenáři, drazí věřící, do rukou se Vám dostala kniha Existuje
Bůh?- To je jasné že ano.
Proč jsem zrovna vybral tento název? Víte, hodně mi vadí, že hodně lidí v Boha nevěří, něktěří, ne že by nechtěli, ale mají o něm tak málo poznatků, ano přátelé, tak málo něktěří o něm ví.
Proto jsem se rozhodl napsat tuto knihu, aby ti, kdo o Bohu a Ježíši Kristu ví úplné minimum, se o něm dozvěděli co nejvíce.

2. Mylná fakta a představy

Ano je to tak, světem ale i Českou republikou kolují o Bohu a o církvi mylná fakta, a něktěří lidé mají i o Bohu mylné představy.
Dovolte mi nyní, abych citoval z jednoho článku na jednom katolickém serveru:

FALEŠNÉ PŘEDSTAVY O BOHU

Bylo by těžké (a dokonce arogantní) chtít definovat Boha, který přesahuje všechny naše kategorie a pojmy a vymyká se lidské představivosti. Naše představy o Bohu mohou být totiž natolik vzdálené originálu, že náš vztah s ním spíše narušují než umožňují. Nakonec i mnozí nevěřící odmítají nikoli Boha, ale jakousi jeho karikaturu, o níž se domnívají, že představuje Boha, protože jim jej někdo takto prezentoval.
Naštěstí se nám sám Bůh přiblížil v Kristu Ježíši (“kdo vidí mne, vidí Otce” J 14,9), abychom ho alespoň částečně mohli poznat, a tak s ním mohli navázat vztah.

Zkusme tedy metodou loupání cibule (odborníci by řekli “negativní teologie”) ve světle učení Bible očistit naši představu Boha alespoň z těch nejhorších nánosů a karikatur.

STAROMÓDNÍ BŮH

1) Je "mimo problém", nerozumí dnešnímu člověku a dnešnímu světu, prostě "ujel mu vlak"... Je to roztřesený stařec s bílým vousem, možná trochu vzteklý a zahořklý, protože ho většina světa nechce poslouchat. Kolikrát už jsme viděli podobného šedovlasého starce na nějaké kostelní fresce a možná museli poslouchat starodávné písničky ze zažloutlého zpěvníku, za doprovodu rozvrzaných varhan, v zatuchlém kostele. Všechno napovídalo tomu, že Bůh a víra patří maximálně do muzea (pokud někam vůbec patří).

Ale: Bůh nestárne
Bůh, v něhož věří křesťané, nestárne, "není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze" (Iz 40,28b). Nejde o stařečka, který oplakává staré dobré časy: "Hle, činím něco docela nového" (Iz 43,18-19) - proti jeho tvůrčím schopnostem jsme všichni nenapravitelní konzervativci!

BŮH SPÍCÍ, VZDÁLENÝ

2) Kdosi nazval tuto karikaturu "bohem - hodinářem": Uvedl všechno do chodu, stanovil přírodní zákony a vzdálil se. Až svět "dotiká", přijde vyúčtovat. Podle tohoto pojetí Bůh kdesi existuje, ale svět ponechává svému osudu. O jednotlivce se absolutně nezajímá. Člověk věřící v tuto karikaturu zastává krédo "co si neuděláš sám, nemáš". Život je v tomto pojetí jako sisyfovský výstup na skleněnou horu, na jejímž vrcholu Bůh pasivně čeká.

Ale: Bůh je s námi! Nebeský otec se však představil jako Emmanuel - "Bůh s námi" (Mt 1,23), jako ten, kdo je nám blíž než my sami sobě, žádný detail našeho života mu není lhostejný.

BŮH POLICISTA

3) Bůh je tu od toho, aby sledoval přestupky, aby je evidoval a trestal. Jinými slovy - strážce zákona. Někteří z nás v dětství možná slýchali: "Pánbůh tě vidí a potrestá!" Šlo o jasnou výhrůžku. Upřený pohled takového boha vyvolává strach a nejistotu (co zas bude, co jsem zase provedl...). Člověk pak žije v pocitu, že Boží přízeň si musí tvrdě zasloužit, a hlavně: nic se nepromíjí!

Ale: Bůh je milujícím Bohem
Ježíš i apoštolové nám představují docela jiného Boha, jehož láska předchází jakékoli naše snažení a který neodplácí podle našich hříchů. V centru jeho zájmu je člověk a ne jeho přestupky.

VODIČ LOUTEK

4) Takovýto Bůh všechno řídí, nic se na tom nedá ovlivnit, všechno je dáno předem. Člověk nic nenadělá, nic nezmění. Celý svět i život každého člověka je jakoby neviditelnými drátky ovládán ze zákulisí. Správný věřící by byl podle této karikatury vlastně uvědomělým Božím otrokem - bez vlastní vůle, bez vlastních názorů, přání a tužeb. Měl by mít "vygumovaný mozek", protože myšlení je nežádoucí...

Ale: Bůh respektuje svobodu
Ježíš Kristus mluvil o jiném vztahu mezi Bohem a člověkem: "Nenazývám vás služebníky, ale přáteli" (J 15,15). Apoštol Pavel zase píše, že křesťané jsou "spolupracovníky na Božím díle" (1K 3,9). Výstižnou definici tohoto vztahu vyslovil i židovský myslitel Martin Buber: "Dějiny se tvoří setkáním lidské svobody s Boží svobodou, jež se nazývá milostí." Tedy žádný otrok, žádné loutky.

BŮH POUZE PRO PŘÍPAD NOUZE

5) Člověk jej vyhledává jen jako "záchranku" v situacích, kdy selhávají lidské prostředky. V takovémto vztahu ale chybí důvěra. Místo ní nastupuje obchodní komunikace: "Jestli tato věc dopadne dobře, tak slibuji, že..."; "Když se budu měsíc modlit, očekávám, že..."
A když takto Bůh nefunguje, když nereaguje podle našich představ a nepřistupuje na takovéto obchody, ztrácí člověk snadno zájem.

Ale: Bůh je přítel i Otec zároveň
Do našeho vztahu s Bohem patří i všechny naše strachy a problémy. V opravdovém vztahu jde však o daleko víc. Bůh naznačuje, že touží po vztahu "otec (matka)-dítě, přítel s přítelem", manželka-manžel. A dítě přece nevyhledává otce nebo matku, jen když mu dojde kapesné...

DĚDA MRÁZ, SANTA KLAUS

6) V této karikatuře je Bůh dobráckým dědečkem, který má v popisu práce nosit dárky a vůbec pracovat pro blaho člověka a odstraňovat mu ze života veškeré těžkosti. Je to Bůh tolerantní, a hlavně - nenáročný. Chápe, že jsme slabí, hřích a zlo omlouvá, v podstatě mu nic nevadí, je dobrák...
Člověku s tímto pohledem se stírá rozdíl mezi bílou a černou. Vůči Bohu neprožívá ani strach, ani lásku.

Ale: Bůh nám nemůže pomoci, nemůže nás zachránit (spasit) bez naší vůle a bez naší spolupráce
Bůh je nesmírně dobrý a milosrdný. Právě proto nás chce vytrhnout z otroctví zla a hříchu, ze začarovaného kruhu vlastního sobectví, který by nás zlikvidoval. Bůh nenávidí hřích, ale hříšníka miluje. Nabízí nám svou pomoc a cestu k sobě. Pro tuto cestu se ale musíme rozhodnout a vydat se po ní!

TRAPIČ

7) Takovýto "bůh" si libuje v lidském utrpení stylem "čím hůř, tím líp". Kdo se má dobře, měl by mít pomalu pocit viny a honem si nějaké trápení vyrobit. Boží vůle se hledá v takovémto pojetí snadno - je to vždy ta horší možnost, vždy to pochmurnější, těžší, nepříjemnější...
Věřící člověk s takovouto představou Boha působí tísnivým a útrpným dojmem, i když se může vykázat radikálností a náročnými asketickými výkony. Ve své askezi vidí prostředek k získávání zásluh a uznání u Boha, potvrzení své hodnoty, proto ji tolik vyhledává.

Ale: Utrpení není samo o sobě dobré
I když se křesťanovi utrpení nevyhne a někdy skutečně napomáhá k růstu a očišťování, neznamená to, že je kvalitou samo o sobě. Bůh nám neslíbil, že ze světa odstraní veškeré trápení, ale slíbil nám sílu a pokoj, aby nás nezdrtilo. A již Starý zákon nás ujišťuje, že "z rozmaru lidské syny nepokoří ani nezarmoutí" (Pl 3,25-33). V evangeliích vidíme, že Ježíš nemoci nerozdával, ale uzdravoval.

"COSI" NAD NÁMI, JAKÁSI "VESMÍRNÁ VYŠŠÍ INTELIGENCE"

8) Podle tohoto pojetí je Bůh jen vysoká inteligence vysoko nad námi, vyšší moc, vesmírná všepronikající energie. Ale ne živá bytost, s níž je možné žít ve vztahu.
Člověk vyznávající tuto karikaturu sice rozumem uznává, že Bůh může existovat, nevstupuje s ním však do vztahu, nekomunikuje s ním. Bůh se tak snadno stává věcí mezi jinými věcmi... Tento bůh samozřejmě nezná cit a soucit, ani se mnou, ani se světem.

Ale: Bůh je osoba a partner
Bůh vstupuje do lidských dějin a jedná v nich. Ne jako neurčitá božská síla, ale jako osoba a partner pro člověka. Bůh člověka oslovuje, dává se mu poznat, zve ho, aby s ním vstoupil do hlubokého osobního vztahu. Křesťanská víra pak není jen uznáním Boží existence či pravd nauky o Bohu, ale navázáním a prohlubováním tohoto vztahu s Bohem. Je to život s Bohem. A na vztahu s ním lze postavit svůj život.

(Autor: Kateřina Lachmanová a kolektiv; ilustrace: Jan Šnejdar)

Pozn. Převzato z www.vira.cz

3.Vysvětlení základních pojmů

Ano, milí čtenáři, nyní se Vám pokusím vysvětlit pár základních pojmů z oblasti víry.
Dovolte, abych nyní citoval z knihy Kompendium katechismu katolické církve od Karmelitánského nakladatelství.

Jaký je Boží plán pro člověka?

Bůh, jenž je sám v sobě nekonečně dokonalý a blažený, v úradku své ryzí dobroty, ze své svobodné vůle stvořil člověka, aby mu dal účast na svém blaženém životě. V plnosti času poslal Bůh Otec svého Syna jako vykupitele a spasitel lidí, kteří upadli do hříchu, povolává lidi do své církve a působením Ducha Svatého ji činí adoptivními syny a dědici své věčné blaženosti.

Jak lze poznat Boha pouhým světlem rozumu?

Když člověk uvažuje o stvoření, to je o světě a lidské osobě, může pouhým rozumem s jistotou poznat Boha jako původce a cíl vesmíru a jako svrchované dobro, pravdu a nekonečnou lásku.

Co pro člověka znamená věřit v Boha?

Znamená to přilnout k Bohu samému, svěřit se mu a souhlasit se všemi pravdami, které zjevil, protože Bůh je pravda. Znamená to věřit v jednoho Boha ve třech osobách: Otce, Syna a Ducha Svatého.

Jaké jsou charakteristické rysy víry?

Víra je nezasloužený Boží dar, dosažitelný pro ty, kdo o ni pokorně prosí, je to nadpřirozená ctnost, nezbytná ke spáse. Úkon víry je lidský úkon, je to úkon rozumu, který na podnět vůle, pohnuté k tomu Bohem, svobodně souhlasí s božskou pravdou. Víra je jistá, protože má základ v Božím slově, je účinná, „projevuje se láskou“ (Gal 5,6) a neustále roste díky naslouchání Božímu slovu a modlitbě. Už nyní nám dává předem zakoušet nebeskou radost.

Proč mezi vírou a vědou není rozpor?

I když je víra nad rozumem, nikdy nemůže být rozpor mezi vírou a vědou, protože obě pocházejí od Boha. Tentýž Bůh totiž dává člověku jak světlo rozumu, tak světlo víry.

Proč je víra církve jen jedna?

Církev, i když združuje věřící různých jazyků, kultur a obřadů, vyznává jednohlasně jedinou víru, kterou přijala od jediného Pána prostřednictvím jediné apoštolské tradice. Vyznává jednoho Boha-Otce, Syna a Ducha Svatého - a ukazuje jedinou cestu ke spáse. Proto jedním srdcem a jednou myslí věříme všemu, co je obsaženo v Božím slově, předávaném nebo psaném, a co církev předkládá jako Boží zjevení.

Co to jsou symboly víry?

Jsou to krátké uspořádané informace, nazývané také „ vyznání víry“ nebo „Krédo“, jimiž církev už od počátku závazným jednotným jazykem souhrnně vyjadřovala a předávala svou víru všem věřícím.

Jedině Bůh „je“?

Zatímco všichni tvorové vše, čím jsou a co mají, dostali od Boha, pouze Bůh sám v sobě je plnost bytí a veškeré dokonalosti. On je „ten, který je“, bez počátku a bez konce. Ježíš zjevuje, že i on má Boží jméno: „ Já jsem“ (Jan 8,28).

V jakém smyslu je Bůh pravda?

Bůh je pravda sama, a jako takový se neklame a nemůže klamat. On „je světlo, a tma v něm vůbec není“ (1 Jan 1,5). Věčný Boží Syn, vtělená Moudrost, byl poslán na svět, „aby vydal svědectví pravdě“ (Jan 18,37).

Co vyplývá z víry v jediného Boha?

Z víry v jediného Boha vyplývá: poznávat jeho velikost a velebnost; žít v neustálém vzdávání díků; důvěřovat mu za všech okolností, i v protivenstvích; uznávat jednotu a pravou důstojnost všech lidí stvořených k jeho obrazu; správně užívat stvořených věcí.

Jaké je ústřední tajemství víry a křesťanského života?

Ústředním tajemstvím víry a křesťanského života je tajemství Nejsvětější Trojice. Křesťané jsou křtěni ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.

Může pouhý lidský rozum poznat tajemství Nejsvětější Trojice?

Bůh zanechal několik stop svého trojjediného bytí ve stvoření a ve Starém zákoně, avšak hlubina jeho bytí jako Nejsvětější Trojice je nepřístupným tajemstvím pro pouhý lidský rozum a také pro víru Izraele před vtělením Božího Syna a sesláním Ducha Svatého. Toto tajemství, které je pramenem všech ostatních tajemství víry, zjevil Ježíš Kristus.

Jak církev vyjadřuje svou trinitární víru?

Církev vyjadřuje svou trinitární víru tím, že vyznává jednoho Boha ve třech osobách: Otce, Syna a Ducha Svatého. Tři božské osoby jsou jediný Bůh, protože každá z nich je totožná s plností jediné a nedílné božské přirozenosti. Božské osoby jsou od sebe skutečně odlišné skrze vztahy, které je uvádějí do vzájemného poměru: Otec plodí Syna, Syn je plozen Otcem, Duch Svatý vychází od Otce i Syna.

Co znamená, že Bůh je všemohoucí?

Bůh se zjevil jako „silný a mocný“ (Žl 24,8-10), jako ten, pro něhož „není nic nemožné“ (Lk 1,37). Jeho všemohoucnost je všeobecná, tajemná, projevuje se stvořením světa z ničeho, stvořením člověka z lásky, ale především vtělením a zmrtvýchvstáním Božího Syna a tím, že nás přijímá za své děti a odpouští hříchy. Proto se církev často obrací ve svých modlitbách „k všemohoucímu a věčnému Bohu“ („Omnipotens aeterne Deus...“).

Kdo stvořil svět?

Otec, Syn a Duch Svatý jsou jediným a nedělitelným původcem stvoření, i když dílo stvoření je přičítáno zvláště Bohu Otci.

Proč Bůh stvořil Svět?

Svět byl stvořen k slávě Boha, který chtěl zjevit a sdělit svou dobrotu, pravdu a krásu. Konečným cílem stvoření je, aby Bůh mohl být v Kristu „všechno ve všem“ (1 Kor 15,28), pro svou slávu a pro naše štěstí.

Jak Bůh stvořil vesmír?

Bůh svobodně stvořil svět s moudrostí a láskou. Svět tedy není plodem nutnosti, slepého osudu nebo náhody. Bůh stvořil „z ničeho“ (ex nihilo: 2 Mak 7,28) uspořádaný a dobrý svět a on sám jej nekonečným způsobem přesahuje a je v něm přítomen. Bůh udržuje své stvoření v bytí a posiluje je tím, že mu dává schopnost jednat a vede je k jeho cíli skrze svého Syna a Ducha Svatého.

V čem spočívá Boží prozřetelnost?

Boží prozřetelnost jsou záměry, kterými Bůh vede své tvory ke konečné dokonalosti, k níž je povolal. Bůh je svrchovaným původcem svého plánu, ale k jeho uskutečnění používá také spolupráce svých tvorů. Zároveň dává svým tvorům důstojnost vlastního jednání, aby jedni byli příčinou druhých.

Je-li Bůh všemohoucí a prozřetelný, proč existuje zlo?

Na tuto otázku, tak bolestnou jako tajemnou, může dát odpověď pouze křesťanská víra ve svém celku. Bůh není žádným způsobem, ani přímo, ani nepřímo, příčinou zla. Osvětluje tajemství zla ve svém Synu, Ježíši Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých, aby přemohl velké mravní zlo, hřích lidí, který je příčinou dalšího zla.

Proč Bůh dopouští zlo?

Víra nám dává jistotu, že Bůh by nedopustil zlo, kdyby ze samého zla nevytěžil dobro. Podivuhodným způsobem to Bůh uskutečnil při smrti a zmrtvýchvstání Krista: vždyť z největšího mravního zla, zabití Božího Syna, vytěžil největší dobra, oslavu Krista a naše vykoupení.

Co Bůh stvořil?

Písmo svaté říká: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ (Gn 1,1). Církev ve vyznání víry prohlašuje, že Bůh je stvořitelem všeho viditelného i neviditelného, bytostí duchových i tělesných, to je andělů i viditelného světa, a zvláště člověka.

Kdo jsou andělé?

Andělé jsou čistě duchoví, netělesní tvorové, neviditelní a nesmrtelní, jsou to osobní bytosti vybavené rozumem a vůlí. Bez přestání hledí na Boží tvář, oslavují ho, slouží mu a jsou jeho posly při naplňování poslání spasit všechny lidi.

Jakým způsobem jsou andělé přítomni v životě církve?

Církev se v liturgii spojuje a anděly, aby se klaněla Bohu, vzývá jejich pomoc a slaví liturgickou památku některých z nich.

Jaké místo ve stvoření má člověk?

Člověk je vrcholem viditelného stvoření, protože je stvořen k obrazu a podobě Boha.

Co to znamená, že člověk je stvořen k „Božímu obrazu“?

Člověk je Božím obrazem v tom smyslu, že je schopen poznávat a svobodně milovat svého stvořitele. Je jediným tvorem na této zemi, kterého Bůh chtěl pro něho samého, jen on je povolán, aby sdílel poznáním a láskou Boží život. Člověk, protože je stvořen k Božímu obrazu, má osobní důstojnost: není něco, nýbrž někdo, je schopen poznávat se, svobodně se dávat a vstupovat do společenství s Bohem a s jinými osobami.

Proč Bůh stvořil člověka?

Bůh stvořil všechno pro člověka, avšak člověk byl stvořen, aby poznával Boha, sloužil mu a miloval ho, aby mu obětoval zde na zemi celé stvoření jako díkůvzdání a byl vyvýšen k životu s Bohem v nebi. Pouze v tajemství vtěleného Slova se opravdu vyjasňuje tajemství člověka, jenž je předurčen napodobit obraz vtěleného Božího Syna, který je dokonalým „obrazem neviditelného Boha“ (Kol 1,15).

V jakém smyslu je člověk jednotou duše a těla?

Lidská osoba je zároveň bytost tělesná i duchová. Duch a hmota tvoří v člověku jedinou přirozenost. Tato jednota je tak hluboká, že díky duchové duši je tělo, které je složené z hmoty, lidským a živým tělem a má podíl na důstojnosti Božího obrazu.

Kdo dává člověku duši?

Duchová duše nepochází od rodičů, je bezprostředně stvořena Bohem a je nesmrtelná. Nezaniká při smrti, ve chvíli svého oddělení od těla, a znovu se spojí s tělem ve chvíli konečného vzkříšení.

4.Svěřte Bohu své srdce

Svěřme Bohu své srdce, neboť nás miluje. Dal by snad někdo v oběť svého Syna, aby z lidstva smyl hřích?? No..já nikoho takového neznám, Vy snad ano??
Ale moment...znám, jmenuje se Bůh, a o Něm v této knize píšu, aby ti, kdo ho neznají, poznali jak je milostivý, laskavý, láskyplný. On nás miluje. Milujme ho i my.
Každý z nás má starosti, trápení, a kdo říká že nemá, tak lže, a nebo mu je o jeho starostech nepříjemné mluvit. Ale nač se trápit??
Svěřme se Bohu, ne psychologům, psychologové Vám dají jen nějaká antidepresiva jejichž účinek za pár hodin vyprchá. Ale Boží
milosrdenství to jen tak nevyprchá, ne to opravdu ne. Přitom stačí tak málo, jen se pomodlit, stačí i takto: Pane, ty mne znáš, a víš jak tě miluji, prosím Tě, pomoz mi nést můj kříž, i když si Tě nikdy nevážím a ubližuji Ti, přesto tě miluji. Dej prosím, abych lépe mohl snášet své každodenní starosti, abych se jednou po završení mé pouti zde na zemi, probudil a viděl Tvou přejasnou tvář. Amen.

Ano, jen těchto pár slov stačí, a hned je člověku o něco lépe, a účinek modlitby vydrží o mnoho déle než nějaké antidepresivum.
Ale co to modlitba je si povíme až v kapitole 8.

A nyní mi dovolte citaci z mé oblíbené knihy, jež jsem z ní už citoval v minulé kapitole.

Jaká je radostná zvěst pro člověka?

Je to zvěst o Ježíši Kristu, „Synu živého Boha“ (Mt 16,16), který zemřel a vstal z mrtvých. V době Heroda a císaře Augusta Bůh splnil zaslíbení daná Abrahámovi a jeho potomstvu: poslal „svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny“ (Gal 4,4-5).

Jak se tato radostná zvěst šíří?

První učedníci měli již od počátku vroucí touhu hlásat Ježíše Krista, aby přivedli všechny k víře v něho. Také dnes se z láskyplného poznání Krista rodí touha hlásat evangelium a katechizovat, to znamená odhalovat v jeho osobě celý Boží plán a uvádět lidstvo do společenství s ním.

Co znamená jméno „Ježíš“?

Jméno „Ježíš“, sdělené andělem při zvěstování, znamená „Bůh zachraňuje“. Vyjadřuje Ježíšovu totožnost i jeho poslání, „protože on spasí svůj lid od hříchů“ (Mt 1,21). Petr vyznává, že „pod nebem není lidem dáno žádné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy“ (Sk 4,12).

Proč se Ježíš nazývá „Kristus“?

„Kristus“ v řečtině, stejně jako „Mesiáš“ hebrejštině, znamená „pomazaný“. Ježíš je Kristus, protože Bůh ho posvětil, pomazal ho
Duchem Svatým pro vykupitelské poslání. Je Mesiáš, očekávaný Izraelem, kterého Otec poslal na svět. Ježíš přijal titul Mesiáše a odhalil jeho plný smysl: je to ten, „který sestoupil z nebe“ (Jan 3,13), ukřižovaný a potom zmrtvýchvstalý, trpící Služebník, „který dal svůj život jako výkupné za všechny“(Mt 20,28). Od jména Kristus pochází název křesťané.

V jakém smyslu je Ježíš „jednorozený Syn Boží“?

Je jím v jedinečném a dokonalém smyslu. V okamžiku křtu a proměnění označuje Otcův hlas Ježíše za svého „milovaného Syna“. Sám Ježíš se představuje jako Syn, který „zná Otce“(Mt 11,27), zjevuje svůj jedinečný a věčný vztah k Bohu, svému Otci. Ježíš je „jednorozený Boží Syn“(1 Jan 4,9), druhá osoba Trojice. Tato pravda je středem apoštolského kázání: apoštolové „viděli jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn“ (Jan 1,14).

Co znamená titul „Pán“?

V Písmu svatém tento titul obvykle označuje svrchovaného Boha.
Ježíš si jej připisuje a zjevuje svou božskou svrchovanost skrze svou mocí nad přírodou, nad zlými duchy, nad hříchem a nad smrtí, a především svým zmrtvýchvstáním. První křesťanská vyznání prohlašují, že moc, čest a sláva, náležející Bohu Otci, patří také Ježíšovi: Bůh „mu dal Jméno nad každé jiné jméno“ (Flp 2,9). On je Pán světa a dějin, jediný, jemuž má člověk podřídit svou osobní svobodu.

Proč se Boží Syn stal člověkem?

Boží Syn se vtělil v lůně Panny Marie působením Ducha Svatého pro nás lidi a pro naši spásu, tedy proto: aby nás hříšníky smířil s Bohem; abychom poznali jeho nekonečnou lásku; aby nám byl vzorem svatosti; abychom měli „účast na božské přirozenosti“ (2 Petr 1,4).

Co znamená slovo „vtělení“?

Církev nazývá „vtělením“ tajemství obdivuhodného spojení božské a lidské přirozenosti v jediné božské osobě Slova. Aby Boží Syn uskutečnil naši spásu, stal se „tělem“ (Jan 1,14) a tak se stal opravdu člověkem. Víra ve vtělení je rozlišujícím znamením křesťanské víry.

Jakým způsobem je Ježíš Kristus pravý Bůh a pravý člověk?

Ježíš je neoddělitelně pravý Bůh a pravý člověk v jednotě své božské osoby. On, Boží Syn, který je „zrozený, ne stvořený, jedné podstaty s Otcem“, se stal pravým člověkem, naším bratrem, aniž přestal být Bohem, naším Pánem.

Měl Kristus pravé lidské tělo?

Kristus vzal na sebe pravé lidské tělo, v němž se neviditelný Bůh stal viditelným. Z tohoto důvodu může být Kristus zobrazován a uctíván na posvátných obrazech.

Co představuje Ježíšovo srdce?

Ježíš nás znal a miloval lidským srdcem. Jeho božské Srdce, probodené pro naši spásu, je symbolem nekonenčé lásky, jíž miluje Otce i každého člověka.

Co znamená výraz: „Jenž se počal z Ducha Svatého...“?

Znamená, že Panna Maria počala věčného Syna ve svém lůně pouze působením Ducha Svatého, bez přispění muže: „Duch Svatý sestoupí na tebe“ (Lk 1,35), oznámil ji anděl při zvěstování.

„... narodil se z Marie Panny“: proč je Maria opravdu Matka Boží?

Maria je opravdu Matka Boží, protože je matkou Ježíše (Jan 2,1; 19,25). Vždyť ten, kterého počala z Ducha Svatého a která se stal skutečně jejím synem, je věčný Syn Boha Otce. Je to sám Bůh.

Co je to „neposkvrněné početí“?

Bůh od věčnosti darem ze své milosti vyvolil Marii za matku svého Syna: aby mohla splnit takové poslání, byla počata neposkvrněná. To znamená, že byla již od svého početí pro zvláštní milost Boží a předvídané zásluhy Ježíše Krista uchráněna poskvrny prvotního hříchu.

Co znamená panenské početí Ježíše?

Znamená to, že Ježíš byl počat v lůně Panny pouze mocí Ducha Svatého, bez účasti muže. Je Synem Nebeského Otce podle božské přirozenosti a synem Mariiným podle lidské přirozenosti, ale ve vlastním smyslu je Božím Synem v obou svých přirozenostech, spojených v jediné božské osobě.

V jakém smyslu je Maria „vždy panna“?

Maria „zůstala pannou, když počala svého Syna, pannou, když ho nosila v lůně, pannou, když ho porodila, pannou, když ho živila mateřským mlékem, pannou navždy“ (sv.Augustin). Když tedy evangelia hovoří o „Ježíšových bratřích a sestrách“, jedná se o Ježíšovi nejbližší příbuzné podle způsobu vyjadřování, která se používá v Písmu svatém.