Víra
Víra
Anotace: ..jen výmluva pro své činy?
A nemá snad být Bůh spravedlivý? Ale spravedlnost ponechme stranou, vezměmě si na paškál církev vůbec samotnou. Co mi dokáže zvednout žaludek je skupinka křesťanů, kteří si to takhle vypochodují za hezkého sobotního rána do ulic, a ve vzduchu drží všelijaké trasparenty s obrázky nenarozeného dítěte, a všelijakých embrií. V čele stojí jakýsi pomyslný vůdce a na celé náměstí vyvolává mrtvolným hlasem různá hesla, které za ním tahají unavení spoluprotestátoři na velkých cedulích. Předpokládám, že snad ani není tak velkou záhadou, že všechna ta ranní ptáčata pochodující po městě jsou výhradně muži. A pokud vím, se jich, až na jednu vyjímku kdesi v Oregonu, těhotenství a s ním spojený i potrat vůbec netýká.
Já osobně bych netoužila vychovávat dítě neznámého člověka, který by mě přepadnul a zanechal mi jak doživotní trauma, plus jako bonus nechtěné dítě. Díky, nechci.
Taky si vzpomínám, že před nějakým tím rokem, se mi dostal do ruky leták, na kterém bylo napsáno, že pokud si každý večer přečtete třikrát napsanou modlitbu, všechny hříchy vám budou odpuštěny. V opačném případě vás čeká horoucí peklo s nějakým tím čertíkem. Netušila, jsem, že je způsob jak se očistit od hříchu tak jednoduchý.. nezní to sice špatné, ale o to víc mi to přijde irelevantnější a nemožné.
A máme na světě další důvod, proč bych nechtěla být křesťanem i když nechci křivdit Bohu - ze šedesáti procent za to vlastně vůbec nemůže.
Takže konečně už vůbec samotná podstata náboženství. Odvolávat své činy na nějaké nadpřirozeno a doufat, že nám to imaginární ono odpustí jenom kvůli tomu, že se mu hezky omluvíme odpapouškujeme bibli.. Nevím i tohle mi přijde pěkne přitažené za vlasy.
Pokud bych měla v něco věřit, zřejmě bych se spíš orientovala na asijská náboženství, než na evropské křesťanství. V těch asijských má člověk aspoň větší pocit vlastní iniciativy v otázce života, a nemusí se pořád odvolávat na všelijaká boží znamení. Rodiče mě odmalička učili, že je život těžký, tudíž jsou pro mě polehčující okolnosti ohledně náboženství nesmyslné a neuskutečnitelné.Snad bych to nazvala utopií.
Cílem tohoto článku nebylo otevřít oči všem věřícím na tomhle světě. Tohle věcí každého jedince - zda-li chce věřit, nebo ne. Je to pouze můj názor a přesvědčení. Pokud skutečně existuje Bůh, tak se mu potom omluvím, nejdřív ho ale musím vidět.
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Já sice osobně také nejsem křesťan... ale nikdy bych neodsoudila víru, kterou nezastávám. Samozřejmě náboženství vznikla v lidské touze odpovědět si na otázky své existence a bytí, ale rozhodně přístup "až uvidím Boha, uvěřím" není správný, ale povrchní. Lidé svou víru akorát konkretizovali. Jevům v životě dali jména a v Bibli je demonstrovali na konkrérních příbězích (s mnohdy nadpřirozenými jevy). Ale v hloubi myšlenek je křesťanství naprosto přirozené, logické a vzniklo z prostého souznění s přírodou. Problém nastává jedine ve zkorumpovaných církvích a lidech, kteří myšlenky příjmají v té konkretizované podobě a nezamýšlejí se nad hloubkou myšlenek, např. že Bůh je konkrétní muž v nebi na obláčku. - toto je jen forma, jakou lidé dali síle PŘÍRODY = Bohu.
15.03.2009 13:09:00 | Patěnka
Ale na patnáct let je to dobré,časem určitě změníš názor na hodně věcí,ale už jen to že Tě toto zajímá je velké plus¨,držím Ti palce:-)
05.03.2009 12:05:00 | Weylin
Problém je v tom že tyto debaty o víře,náboženství atd.vždycky víc otázek nastolí než jich odpoví..Částečně máš pravdu,ale at' mluví o bohu věřící nebo nevěřící vždy mluví o abstrakci.Potom i debata odvíjející se od teorie musí mít jen částečnou platnost.
Potraty je citlivé téma,každý má na to jiný názor.Ale ti různí pánbíčkáři,jak uvádíš jsou obětí něčí manipulace a tak je lze jen politovat.
05.03.2009 12:02:00 | Weylin
promiń že se do toho montuju i já,ale neśnáším když někdo píše o věcech o kterých VŮBEC nic neví,narážím na tu PODSTATU náboženství,přijde mi to absurdní,tvůj názor na bibli na Boha,podle tebe(imaginární ono)přemýšlela si někdy o víře,napadlo tě někdy že by ve víře mohlo být něco víc,něco daleko víc než si schopná přijmout,nebo si snad měla živou zkušenost s Bohem...POLEHČUJÍCÍ OKOLNOSTI,jít za Kristem je ta najtěžší cesta,nejtěžší boj plný slz a zklamání jaký si jen člověk může vybrat,nejtěžší ale zároveň nejkrásnější...k té poslední větě otevřít věřícím oči,či jak s to definovala se nebudu vyjadřovat.
takže tím chceš říct že jako matka bys byla schopna zabít své vlastní dítě?!zamysli se nad sebou.
04.03.2009 16:21:00 | kockinová
Pozor, abychom nezaměňovali...
Já neobhajuju žádný názor ani pohled. Jen jsem poukázal na pár logických děr v té konstrukci. Rozčiluje mě, když je jednou dítě jenom ženy a jenom ona má právo si o něm rozhodovat a nebo je jenom muže (který o něj nemá zájem) a proto ho žena může potratit. Tak čí to dítě vlastně je? Nebo jinými slovy - kdo na něj má právo? Kdo má právo za něj rozhodnout? Jestliže je ženy, pak tedy žena, jestliže je muže, pak tedy muž a jestliže je obou, může muž ženě potrat zakázat, protože on to dítě chce? Na kolik procent patří dítě ženě a na kolik muži?
Zřejmě tomu muži zase tak moc nepatří, když si o něm žena může rozhodnout sama i podle našeho právního řádu. V tom případě je tedy muž jenom jakýmsi "nutným nářadím" ženy k početí. Ale potom je argument o výchově dítěte patřícímu násilnickému muži naprosto zcestný.
A spravedlnost? Jako že jí není dost a nebo se jí každý nedovolá a proto neexistuje? Hodně lidí se nedostane do Ameriky, je proto Amerika abstraktní pojem?
Není spíš problém ve vymahatelnosti práva a spravedlnosti? Copak vrah neporušil zákon? Porušil, ale nebyl chycen. To není problém spravedlnosti, to je problém nedostatečné vymahatelnosti.
Rozhodně nemám růžové brýle, ale na druhou stranu nestrkám hlavu do písku v domění, že když to neuvidím tak mi to neublíží.
Každý člověk hned v prvních letech života získá výchovou základní aspekty práva. To je ohledně toho žalování, plácání kamarádky, vztekání se, apod. později přibývá nekrást, nevraždit, nemluvit sprostě, nesvědčit křivě, apod.
Jo, že to někdo porušuje a většinou to porušuje na někom nevinném, to přece není chyba toho, že existuje spravedlnost.
Podle tvého vědomí by tedy znamenalo, že když mi někdo zabije ženu, mohu ji zabít někomu i já, protože spravedlnost je abstraktní... Ne není abstraktní ani nemůže být. Spravedlnost je konrétní, velmi konkrétní pojem. Tak konkrétní, že se dá vyobrazit jako žena s páskou přes oči, váhami a mečem.
A vidět Boha a pak uvěřit? Nadsázka? Možná ano, ale spíš to zobrazuje velmi přesně a korektně tvůj pohled na danou problematiku víry, křesťanství a vůbec náboženství. A chctěl jsem jen pokuzat na to, že tam máš hodně "bílých míst".
04.03.2009 12:10:00 | Daniel S.
Daniel S.: Neříkám, že muž na dítě nemá právo. Ale dobře.. podívejme se na to z pohledu vás - ty bys chtěl vychovávat dítě někoho, kdo znásilnil tvoji ženu? Opravdu? Ženu kterou miluješ? A i kdyby ano - tak co to dítě? Choval by ses k němu jinak, enž kdyby bylo tvoje vlastní, protože kdyby ses podíval do jeho tváře viděl bys v něm onoho cizího muže, který tvé ženě způsobil trápení. Možná by to dítě žilo, ale v rodině jehož rodiče by ho vlastně ve skrytu duše nenáviděli.
Jenže tobě, jako muži to může být stejně tak i úplně ejdno. Vy si prostě sbalíte věci a odejdete. Co na tom, že žena zůstane sama, bez pomoci a ještě s dítětem, tkeré nechtěla. A víš moc dobře sám, kolik mužů by to tak i udělalo jenom proto, aby jim starost o výchovu nechtěného dítěte nenarušil vzestup v kariéře.
A co se týče té spravedlnosti.. máš na to trochu naivní pohled. Kolikpak právníků s těch zmiňovaných 30 000 skutečně obhajuje nevinné lidi? Když máš peníze a seženeš si za ně dobrého právníka, slovo "spravedlnost" opravdu nemá žádnou váhu. A kolik lidí trpí, aniž by k tomu byl nějaký pádný důvod, nebo trest za něco co udělali?
Vidíš spravedlnost tam, kde není. Radím ti sundat růžové brýle. Nežiješ ve světě, kde vítězí dobro nad zlem. Tak se s tím smiř dřív, než ti to život stejně dokáže.
A ohledně toho "že uvěřím, až uvidím" tato myšlenka byla psána s nadsázkou a měla být i brána s nadsázkou.
Ale i tak.. nesuď podle sebe. Možná, že ty by sis namluvil, že o byla jenom halucinace. Ale co když já ne? CO když já bych tomu věřila?
Všichni nejsou jako ty..
04.03.2009 11:53:00 | In.D r e a m
a do třetice... prosím tě, nikde neříkej, že křesťanům je odpuštěno odpapuškováním Bible. Jednak to není pravda a jednak tím ukazuješ, že o věci nemáš ani základní povědomí a v občanské nauce jsi zřejmě chyběla.
Mimochodem... píšeš, že kdybys boha viděla, tak uvěříš. Jsi si tím jista? Jak by musel vypadat, abys uvěřila? Nepovažovala bys to později za halucinaci? Bůh se zjeví "v moci a slávě" řekněme jako obrovská postava ze světla, tobě bude dobře a příjemně, budeš létat, uvidíš spoustu věcí... A pak to skončí a ty budeš nepochybně ztvrdit, že šlo o halucinaci nebo nějaký trik.
Přijmout důkaz o Bohu, to totiž předpokládá i alespoň elementární víru, že by existovat mohl. a když ji budeš mít a budeš rozvíjet tu myšlenku a něco si o tom přečteš, tak zjistíš, že Bůh se dá vidět i jinak než jako nějaká zjevená figura.
Takže říct, že v Boha uvěříš až ho uvidíš, tak vlastně nemluvíš pravdu, protože i kdybys ho viděla, stejně neuvěříš.
Ovšem spousta lidí se stala křesťany tím, že si řekli, že nevěří v boha, ale pokud Bůh existuje, ať zařídí, aby věřili.
04.03.2009 10:31:00 | Daniel S.
A pak... spravedlnost je abstraktní termín? Takže tedy spravedlnost jako věc objetivní neexistuje? Myslíš že neexistují obecně platné normy pro chování lidské společnosti?
Nechci nic říkat, ale 60.000 českých právníků by s tebou rozhodně nesouhlasilo. dokonce máme ty základní zákony sepsané a to nejen v ústavě, ale i v historických kořenech práva, které se běžně vyučují. A neuvěřitelně se podobají desateru.
Nebo je 3000 let stará norma o nezabíjení, nekradení, nepodvádění a úcty k lidskému životu abstraktní? Není už jenom to období po které je vražda trestána důkazem, že spravedlnost není abstraktní pojem?
04.03.2009 10:24:00 | Daniel S.
Heleď, já bych se rád pozastavil jen nad jednou věcí... Říkáš ve své úvaze, že bys nechtěla vychovávat dítě nějakého násilníka, který tě někde zneužil... To je jistě pochopitelné. Na druhou stranu, většinou kousek vedle průvodu mužů horlících proti potratům jde průvod žen, které naopak jsou pro potraty. A víš jaká hesla používají? Že dítě je jejich a muž do toho nemá co mluvit.
Jak to tedy je? Je muž ten "rozsévač" co vyrobí to dítě a žena pak je tou "zahradou" kde dítě roste? Pak je pochopitelné, že jako žena nechceš dítě nějakého parchanta, který by tě znásilnil.
A nebo patří dítě ženě a muž je jen "inseminátorem" který je k početí sice zapotřebí, ale nárok na dítě mu nevzniká? Potom to totiž nechápu. Pak nejsem schopen pobrat jak může žena nechat zabít to,c o je nejvnitřněji a nejvlastněji její.
Nebo je v tom ještě něco jiného? Třeba sobectví? Neochota přijmout zodpovědnost? Neochota k službě pro bezbranného tvorečka? Neochota opustit svůj život, svoje zájmy, protože je tu někdo, kdo potřebuje nakrmit a přebalit?
Jen se ptám... Je snadné se rozhorlit úvahou, ale je problém, když v jediném odstavci nejprve popíráš to co vzápětí obhajuješ.
04.03.2009 10:20:00 | Daniel S.