Víra v proměnách tisíciletí
Víra v proměnách tisíciletí
Anotace: ... slohová práce o náboženství :) ... dostal jsem 2ku za interpunkci, co by jste dali Vy? :P
Nikoho netížilo svědomí, že její bylinky pomohly právě jim, když dostali potivou nemoc.
Inkvizice rozhodla, spravedlivý trest ji nemine. Vždyť se zřekla boha! Prohlásila, že věří pouze ve výsledky svojí práce a její léčení není výsledkem boží milosti. Jak odporné! Kronikář zapsal do vesnické kroniky, že roku 1454 očistné plameny sežehly dalšího hříšníka.
Život ve vesnici se vrátil do starých kolejí, a nikdo se neodvážil pochybovat o správnosti církve. Nikoho ani v nejtemnějším zákoutí duše nenapadlo pochybovat o Bohu.
„Mel by jsi to zkusit, vyzpovidat se pomaha vic, nez to tve piti alkoholu. Premyslej o tom. Martin“, pípla mi sms, adresovaná od starého přítele, silně věřícího katolíka. Odložil jsem sklenici whiskey a zamyslel se. Proč bych já, ateista, měl chodit ke zpovědi? Není už pozdě začít? Teď, na počátku třetího tisíciletí, kdy celý svět prožívá krizi víry. Vždyť stejně žádný Bůh není, všechny vědecké důkazy proti tomu svědčí.
Stát se věřícím, v dnešní konzumní době, mít spoustu povinností navíc – chodit do kostela, modlit se, bůhví co ještě. Nebo spíš neví, protože stejně není. Navíc, když není jistota, že to k něčemu bude? Nesmysl, nevzdám se svého pohodlného způsobu života, je věc každého, aby se rozhodl jak uzná za vhodné, žijeme ve svobodné zemi…
Odeslal jsem sms se slovy „Trhni si, flandaku!“ a otevřel další láhev…
Zástup šedě oděných postav monotónně pochodoval městem. Tváře bez výrazu, nikdy se nesmějící rty. Každý u pasu injekční stříkačku a pět ampulek s jasně žlutou látkou. Hormon necítění. Díky němu, nikdo kdo si jej píchl, necítil žádné emoce. Lásku, štěstí, smutek, nenávist … víru.
Zástup pokračoval kolem obrovské plazmové obrazovky, z které shlížel přísný, vševidoucí pohled Císaře. Ten se po násilném převratu roku 2745 ujal moci nad planetou zemí, i přes odpor interplanetárního společenství.
Jediným povoleným a zároveň povinným náboženstvím, bylo uctívání jeho samotného, kultu osobnosti, který kolem sebe utvořil.
A celý zástup věděl co se dnes bude dít. Nikdo se netěšil, nikdo nebyl zvědavý, nikdo nervózní. Plnili jen Císařovu vůli. To on byl to jediné povolené, jediné dobro, jediný Bůh.
Téměř každému v zástupu v ruce plápolala pochodeň, a vrhala roztáhlé, třepotající se stíny na sutiny hlavního města planety Země. Stíny spolu tančily, poletovaly a veselily se. Zástup pokračoval krok za krokem, nikdo nepromluvil, nikdo nevybočil z řady. Na předměstí stál kostel, jeden z posledních ostrůvků odporu, kde rebelové, odmítající vzít si hormon necítění, provozovali svoje křesťanské praktiky. Jak odporné!
Tajemník ministerstva pro potírání emocí zapsal do počítače, že roku 2754 očistné plameny Císařova ohně sežehly další skupinku rebelů i jejich svatostánek.
Život se vrátil do starých, zaběhnutých kolejí, nikoho ani nenapadlo myslet si o svém konání nic špatného. Nikoho ani nenapadlo myslet…
Víra byla, je a pravděpodobně bude součástí našich životů. Víra není nic čeho bychom se měli bát, ale ani důvod chovat se fanaticky. To jak se k ní postavíme, záleží na každém z nás, a nikomu by se neměla vnucovat, a naopak ani brát. Mít víru v dobro mezi lidmi, v lidský život a to že dobří lidé ještě jsou mezi námi by ale měl mít každý.
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
jedině jedničku žáčku
22.07.2010 03:10:00 | Lilien
Já vím, asi dala. Ale já nejsem prozaik, ale spíš poeta...
Možná to někdy zkusím... uvidím :)
Každopádně děkuji za pozitivní hodnocení :)
A podívej se někdy na film Equilibrum, ten pojednává o podobném tématu :)
23.12.2009 13:10:00 | Neldor
Zdravím, máš to pěkný, ale hlavně by se tím něco dalo dělat dál. Spojil si víc témat a mě oslovilo to poslední převrat, císař, ampule atd. Dala by se z toho udělat slušná povídka.:))
23.12.2009 12:16:00 | soulfire
Mícháš dvě věci Vladane
Věřit znamená očekávat bez existencionálního důkazu. Bez předchozího výpočtu. A je celkem jedno, jestli výpočet nebyl dodán pro nedostatečnou znalost matematiky nebo pro nemožnost to vypočítat. Věřit znamená očekávat na základě empirické zkušenosti. Očekávat bez výpočtu. Ale to není fanatismus. To je experiment.
Fanatismus vznikne, když je experiment ještě před ukončením prohlášen za správný a jedině správný. Víra sama o sobě není nikomu nebezpečná. Ostatně všichni ji používáme a bez trochy víry a očekávání bychom se asi nehnuli z místa. Ale problém je, když víra přeroste v označení pravdy. Víra je vždycky do určité míry neznalost. Kdybych znal, nebyla by to už víra a nebylo by co očekávat.
Ovšem ve chvíli, kdy je víra označena jako pravda, v té chvíli začíná fanatismus. Víra není pravdou, protože kdyby byla, není víry už zapotřebí.
Vždyť ty taky věříš principům volného trhu aniž bys byl schopen je vypočítat či doložit. Jsi proto fanatikem? Nemyslím. Byl bys jím, kdybys tuto víru označil za jedinou možnou pravdu.
Křesťan není fanatikem tím že věří v Boha. Ale stane se jím, když svoji (soukromou) víru označí za jedinou pravdivou a začne ji vyžadovat u druhých.
Afričan věřící v šamanovu schopnost přivolat déšť není fanatikem. Ale stane se jím, když nepřipustí jinou možnost a tuto šamanskou začne vydávat za jedinou pravdivou a dokonalou.
25.03.2009 10:13:00 | Daniel S.
Akorát problém řešený v této úvaze, případně Vladanem nastolený problém víry a fanatismu se nedá nijak přesně měřit. Ať už z důvodu subjektivity nebo nedostatečného pojmosloví.
Neutrino není víra a atom není Bůh. I když je samozřejmě možné fanaticky trvat na existenci neutrin i když se jejich neexistence prokáže pomocí jiných vysvětlení. Ale to není tento případ.
25.03.2009 09:08:00 | Daniel S.
Panove vy byste se meli bud nad sebou zamyslet, nebo se lisknout (nejlip oboje)
24.03.2009 17:43:00 | DeathStar
Ovšem výrok je příliš zjednodušený. Neřeší, zda se otázka "fanatismu víry" - navrhuji toto jako termín - vztahuje na rovinu pojmovou, existencionální či eklektickou, protože ve všech případech je ověřitelnost odlišná a jinak chápána. Navíc je zde ještě zcela jiná úroveň sdělení (názoru)
Například principy volného trhu, komunismus, křesťanství, ale třeba i globální oteplování jsou určité světonázory (to proto, že je na světě hodně lidí, co jim dává za pravdu) ze kterých plynou určitá konkrétní hodnocení konkrétních situací, která mohou být od sebe značně odlišná.
Ale opět o fanatismus se začne jednat až ve chvíli kdy příslušníci světonázoru jednají v jeho souladu, aniž by ovšem výsledek reflektoval skutečnou situaci.
Obyvatelé Velikonočního ostrova nebyli fanatiky tím, že věřili ve své Moai, že jim pomohou, ale tím, že tomu věřili i ve chvíli, kdy už pro to nebylo žádné opodstatnění.
Primitivní divoch není fanatikem tím, že věří šamanovi, že přivolá déšť dokud se to tomu šamanovi skutečně daří. Takový člověk není schopen posoudit příčinnou souvislost mezi deštěm a šamanem a jeho víra je tedy oprávněná (i když existencionálně chybná)a není teda nijak fanatické, když si divoši jdou k šamanovi pro déšť na kukuřici.
Ovšem fanatickými se stanou, když šaman déšť nepřivolá a tedy jejich víra přestane reflektovat skutečnost a přesto pokračují v navyklém rituálu, který s eukazuje jako chybný. Ovšem primitovové se v tomto chovají pragmatičtěji než my a takového šamana bez problémů odpravili a pořídili si jiného.
Víra, že se svět otepluje není sama o sobě fanatismem, stejně jako není fanatismem, že se na to lidé připravují. Ovšem fanatismem se stane ve chvíli, kdy se objetivní realita ukáže jako jiná, ale přesto pokračuje jednání navyklým způsobem.
Víra v komunismus není sama o sobě fanatismem, ostatně ani Marx ani Engels žádnými fanatiky nebyli, ale může se fanatismem stát, když se ukáže že to prostě nefunguje, že to zabíjí lidi ve velkém, ale přesto se v tom pokračuje...
Maova víra ve Velký skok nebyla fanatismem. Stala se jím až ve chvíli, kdy se zjistitlo, že je to blbost, ale pokračovalo se v tom dál.
Víra v Boha proto není fanatismem dokud se nerozchází s objektivní realitou. Jestliže křes´tané tvrdí, že víra jim pomáhá udržet rodiny a vztahy a že jim pomáhá tvořit poctivější společnost bez násilí, trestné činnosti, apod, pak to není žádný fanatismus. Fanantismem se stane ve chvíli, kdy se ukáže, že křesťanství na rodinu či společnost pozitivně nepůsobí, naopak způsobuje ve společnosti hluboké a neřešitelné problémy a přesto se v tom pokračuje...
24.03.2009 13:21:00 | Daniel S.
To už je Vladane dost otevřené tvrzení, že jakákoliv víra bez důkazu je vlastně fanatismus. Stálo by to za samostatnou úvahu nemyslíš?
23.03.2009 20:23:00 | Daniel S.
Nebudu obhajovat to ze zadani skutecne byla uvaha, ale uvazovat se mi nechtelo, tak jsem napsal tohle :)
A opravdu to pro me nema zadnou hlubsi hodnotu. Je to asi jako obrazek z vytvarky, na urcite zadani - to (ne)bylo splneno, a dal budu psat jen to co me bavi :)
23.03.2009 10:01:00 | Neldor
Nevím..napsat něco jen proto že mi to ve škole nařídili je sice pro mě nutné,ale pokud mě to nezajímá hlouběji nemá to velký význam i kdyby to bylo napsáno dobře.Za chvilku na to zapomenu a je to pryč..
23.03.2009 09:02:00 | Weylin
Otázkou je, co jsi měl za slohový útvar. Pokud byl jakýkoliv volný, je to skutečně tak na tu dvojku. S tématem jsi se vypořádal svérázně, trochu bych očekával hlubší vhled do problematiky, ale když je téma zadané, těžko shánět v encyklopedii informace.
Ovšem pokud byla zadaným slohovým útvarem úvaha, pak je to na pětku z hvězdičkou. Úvahou je poslední odstavec, všechno předtím je ilustrace.
Mnohem víc bych si dovedl tvé zpracování představit jako divadelní hru, kde prolínání a střídání obrazů ilustruje problém, který je dramaticky nějak řešen. Úvaha na téma víra či náboženství to ale není.
23.03.2009 07:49:00 | Daniel S.