Pedofilní skandály v církvi

Před nedávnou dobou prolétl médii případ pedofilního zneužívání v církvi v USA a Irsku. Jako křesťana mne hned napadlo – jak se k tomuto postavit?
Nejvíce mne zarazila skutečnost, že o tom věděli dokonce někteří biskupové a …mlčeli! To je neomluvitelná skutečnost.
Na druhou stranu jsem si z toho vzal ponaučení, které může platit pro všechny lidi. Nikdy nezakrývej pravdu, ať je sebehorší. Následné odkrytí mnoho let ututlávané hrozné pravdy je daleko horší než odkrytí pravdy hned na začátku. Může se tak předejít mnohým „nepříjemnostem“.
Také jsem si znovu ověřil, že církev je plná obyčejných chybujících lidí (voda na mlýn pro odpůrce církve). Ač se lidé v církvi snaží žít s Bohem a pochopit Boha, je mezi nimi, tak jako všude jinde, mnoho chybujících jedinců. Úchyly, pedofily nebo homosexuály najdeme všude, církev není výjimkou při počtu dvou miliard „členů.“ Proto napříč církví budou vždy probíhat skandály. Vždy se najde někdo, kdo církve například i využije jako zástěrku pro své zvrácené sklony. Což nicméně nijak neomlouvá chování biskupů, kteří o zvrhlostech věděli.
A ještě jedna myšlenka mne přitom napadla a tato myšlenka se může vztahovat ke všem lidem, nejen k věřícím. Žiji tak, abych nedělal ostudu? Nedělám svým životem ostudu rodičům, přátelům, manželce? Žiji tak, aby druzí o mne mohli říci: „To je opravdu dobrý člověk.“?