Vánoce - svátky pohody a klidu?

Vánoce – svátky pohody a klidu?

Jak směšné, přátelé! Je možné, aby člověk, který celý rok žije ve stresu, napětí, hádkách, rozmrzelosti, mnohdy i nenávisti, byl najednou láskyplný, hodný, milý a radostný? Nesmysl! Láska, štěstí, radost, to nejsou pocity, které lze naprogramovat. Jen si tak říct: „Tak, teď začínají Vánoce, proto se budu radovat, budu mít všechny rád a ani jednou se nerozčílím.“ Takhle to nejde, nefunguje to. Láska je dar, který si člověk musí přechovávat ve svém srdci, musí ho chránit a pečlivě oprašovat. Je to to nejcennější, co máme. Pravá láska nezávidí, neničí, nezlobí se, nerozčiluje se, nesnaží se něco získat, nežárlí….Pravá láska se naopak rozdává. Až do krajnosti! Znamená to obětovat vlastní pohodlí, bezpečí a klid pro to, aby se dobře měli i jiní, nejen my. Každý z nás někoho miluje. Pomyslete na osobu, kterou milujete nejvíce. Byli byste ochotni za ni obětovat život? Ne? Pak nevíte, co je to pravá láska. Pak nemilujete, ale jen si něco namlouváte. Lásku nelze obalamutit. Nemůžeme říct, že na vánoční svátky budeme milovat, ale po zbytek roku se ten cit tak nějak vytratí z našeho života. Buď láskou žiji neustále nebo vůbec. Dnešní doba toto slovo degraduje. Pod láskou si představím pornografii, prostituci, sex, úlet na jednu noc, prostě to, co se nám do hlav snaží vecpat všemocná televizní společnost. Ale lásku nám vzít nemůže. Ten, kdo chce, ať se posadí na postel a zahledí se do svého nitra. Ať se pokusí najít svou lásku, objevit ji a vyzdvihnout z bahna, ve kterém leží jako chcíplý pes. A nyní tu lásku podržte. Není krásná? Není to nejnádhernější, co máme? Nezastíní dokonale všechen majetek a peníze? Ale je jednoduché ji opět ztratit! Je nesmírně lehké podlehnout řečem ostatních lidí a znovu klesnout a pomlouvat, hodnotit, špinit jiné. To není láska. To je naše závist, zlo v nás. Ale láska to může přemoci, pokud ovšem sami chceme. Jak, ptáte se? Jednejme s každým tak, jak chceme my, aby jednal s námi. V Bibli je řečeno: „Miluj bližního svého jako sám sebe.“ To je nejvyšší pravda. Není tam psáno, že bychom měli milovat jen o Vánocích. Zkusme milovat po jeden celý den. Zkusme se vyhnout společnosti těch, kteří pomlouvají a zesměšňují ostatní. Pokusme se po jeden jediný den milovat. Nezištně, krásně. Je to jednoduché? Není! Ale je to krásné. Srdce rozkvete. Vidíme, že se měníme. Jde to pomalu, ale můžu vás ujistit, že tato cesta, i když je zdlouhavá, není cestou smutnou. Je to cesta veselá a krásná! A po jednom dni pokračujme dnem druhým, třetím a čtvrtým. Občas klopýtneme, no, spíše často klopýtneme, ale láska nás povede. Je jako hořčičné semínko. To je nejprve malé jako nehet, ale může vyrůst v čtyřmetrovou rostlinu! Ať naše láska také tak roste. Přes všechno klopýtání a odbočky z hlavní cesty to bude stále lepší a lepší. Bude pro nás jednodušší milovat ostatní, láska si nás poddá. A uvidíte sami, že náhle začne mizet sobectví, nenávist, pomluvy. V takovém okamžiku se cítíte špatně, nitro vás bolí. Je vám do pláče. Protože jste pošpinili lásku. A to nebudete chtít. Proto se budete vyhýbat všemu špatnému a s láskou ve vás pokvete i dobro. Pojďme se milovat po celý rok, nejen o Vánocích. Jestli to tak u nás je, zamysleme se nad tím a zkusme to změnit. Možná náš život pozná nejen lásku, ale i smysl.

Co se týká Vánoc, je to trochu složitější. Původně jsou Vánoce křesťanským svátkem. Teprve v průběhu staletí je začali slavit i lidé nevěřící. Vánoce jsou pro nevěřící obdobím, kdy nastává tzv. klid, pohoda, láska, a kdy se dávají dárky. Ale….všechno je jinak. Opravdové Vánoce jsou oslavou narození Ježíše Krista! Kristus je člověk-bůh, který sestoupil na tuto zemi, aby nás naučil právě lásce, nesobectví, dobrotě a pomoci bližním! A my jsme ho za to ukřižovali. Ano, my! Kdybychom tenkrát stáli pod golgotským křížem, mučili bychom ho a plivali na něj. A on by nám i přesto odpustil! Protože v něm kvetla ta nejvyšší láska. Proto se obětoval za nás a za naše hříchy. Představte si nyní svůj největší hřích, jaký jste kdy udělali. Co to bylo? Krádež, smilstvo, ublížení na zdraví, pomluva nebo dokonce vražda? Vezměte svůj největší hřích a pomyslete na to, že právě za něj se Ježíš Kristus obětoval. On tak miloval svět a lidi, že se od nich nechal ukřižovat! Vánoce slaví narození Ježíše Krista. Oslavují to, že se narodil Spasitel, který nám ukázal, jak se má správně žít. Dnes je normální, že lidé nadávají, hádají se, křičí na sebe, ve vztahu se podvádějí, pomlouvají, berou drogy, přesmíru konzumují alkohol a další a další věci. Kristus nám ukázal cestu ven. Ukázal nám, jak utéct z toho nechutného koloběhu, ve kterém máme pocit, že život je hloupý, marný, že by snad dokonce bylo lepší, abychom to tady skončili. Ne! Na to nemáme právo! Protože život je vzácný dar. O Vánocích přijímají věřící do svého srdce Ježíše Krista. Zvou dovnitř, do té malé komůrky, nejvyšší lásku, dobrotu, radost, pochopení, pomoc bližním, odpuštění. Chtějí žit s Kristem, aby byli jako on. Aby pomohli sobě i jiným. Vánoce se staly svátkem, kdy se dávají dárky. Ale Kristus přinesl mnohem cennější dary, než jsou mobily, košile, kalhoty a počítače. Přinesl nám lidem pokoj, mír a lásku. Přišel nás něco naučit. Můžu někomu tvrdit, že mu dávám dárek z lásky, když sám nevím, co to slovo znamená? Ač to zní možná směšně, většina z nás to neví. Nemá o tom ani ponětí! Víte, měli bychom se snažit, abychom i my přinášeli lidem okolo sebe podobné světlo, jaké nám přinesl Pán Ježíš Kristus. Ne pouze o Vánocích, ale po celý rok. Pořád všude okolo sebe slyšíme, jaká je to dnes hrůza, jak je všechno drahé, jaká je ta vláda špatná, jak mladí neznají úctu ke stáří. Proč o tom jen mluvit? Podobáme se starým babám, které neví, k čemu mají jazyk! Když si pořád stěžujeme, buďme těmi, kdo se změní jako první! Podívejme se do svého nitra a pokusme si říct si: Aha, tady v tom jsem slabý, zde neustále hřeším. A zkusme to změnit. Život je změna! Když se proměníme v jiné lidi, budeme ostatním za vzor. Ukážeme jim, že to není marné. Že i v tomto světě se dá žít podle jakýchsi pravidel, a že náš život má obrovský smysl! Že chceme žít v lásce, dobru a Bohu! Budou se nám smát? No a co? Hlupáci se vždycky smějí tomu, čemu nerozumí! Stůjte si pevně za svým a uvidíte, že se začnou měnit i lidé kolo vás. Začne je proměňovat láska a odpuštění, které z vás budou vyzařovat. Nejde to hned, chce to čas. Ale je nutné stanovit si cíl! Bez cíle, který vidíme neustále před sebou jako plápolající pochodeň, je všechno marné. Pro mě je tím cílem setkání s Bohem, láska a pomoc bližním. Neustále ten cíl vidím před sebou, a i když sejdu z cesty, dokáži se na ni zase vrátit, protože cíl neztrácím z obzoru. K Vánocům se váže ještě jedna věc. Nikoho nenutím, aby dělal to, co zde teď napíši! Zkuste si sednout na zem nebo židli, sepnout ruce a pomyslet na chvíli na Ježíše. Na bytost, která nemá chybu, nepoznala hříchu. Odpustil nám všechno, vzal na sebe naše viny a nechal se ukřižovat. Miluje všechny lidi. I vás miluje! Řekněte mu:“Pane Ježíši, prosím, odpusť mi mé hříchy, kvůli kterým jsi byl za mě ukřižován. Odpusť mi mé viny. Pohlédni do mého srdce, zbav mě mých obav a vin a naplň mě svou láskou.“ To je první krok na dlouhé cestě života. Ale musí být vyřčen od srdce, upřímně, jinak to nemá nejmenší smysl. Proto jsem psal, ať to zkusí jen ten, kdo opravdu chce. Uvidíte, že se vaše nitro změní, neznámá a nepoznaná láska ho zalije jako vědro vody.
Vánoce by měly být vyvrcholením celého roku, neboť je to krásné období. Měli bychom se zamyslet nad tím, co jsme udělali v průběhu roku, co jsme na sobě zlepšili a na čem musíme ještě zapracovat. Mým cílem v této úvaze není někoho donutit, aby se za každou cenu hnal za ideálem lásky nebo aby se z něj hned stal křesťan. Toužím jen po tom, aby se svět utopil v lásce, dobrotě a přátelství. Ne v krvi!